14 C 149/2025-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 21 096 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaným došlo dne 12. 1. 2024 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal uhradit spolu s úroky. Žalovaný však úvěr řádně a včas nehradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Jelikož žalobkyně podáním ze dne 22. 4. 2025 vzala žalobu částečně zpět, zastavil soud řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku dle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.).4. Soud má za ze smlouvy o úvěru za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Z bankovního výpisu má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 20 000 Kč poskytla. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.5. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 1. 2024. V dané věci byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému dne 12. 1. 2024 úvěr poskytla. Žalovaný však dlužnou částku v plném rozsahu neuhradil. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jelikož žalobkyně požadovala pouze jistinu úvěru, nezabýval se soud tím, zda byla dostatečně zkoumána tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 296 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 844 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 096 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.