14 C 372/2024-32 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 461,94 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 16. 6. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 500 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky, kdy celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 13 786,94 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil, a proto se žalobkyně domáhá i smluvní pokuty ve výši 2 675 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 12 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Z bankovního výpisu má soud za prokázané, že žalobkyně částku ve výši 12 500 Kč zaslala žalovanému na účet.4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v žalobě konstatovala, že došlo k prověření pravdivosti tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně však v žalobě ani ve svém vyjádření ze dne 7. 11. 2024 neuvedla, k jakým zjištění ohledně výše příjmů a výdajů konkrétně dospěla. Pouhé předložení transakcí provedených žalovaným prostřednictvím aplikace Kontomatik pak není způsobilé tuto povinnost (tvrzení) žalobkyně nahradit. Je právě na posouzení žalobkyně, a nikoliv soudu, na základě jakých údajů dospěla k výší příjmů a výdajů žalovaného, jak tyto zhodnotila, a k jakým závěrům dospěla. Zcela absentuje uvedení výše a struktury nákladů žalovaného. Z předloženého výpisu z aplikace Kontomatik například vyplývá, že žalovaný tzv. hodně internetově sázel, avšak zcela absentuje posouzení žalobkyně, jak toto chování žalovaného vyhodnotila. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy výše uvedenou povinnost nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče., právnická osoba, ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 12 500 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu jedné poloviny, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Z této částky ve výši 2 252 Kč pak polovina činí částku 1 126 Kč.