14 C 402/2024-27 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 102 557,30 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaným došlo dne 14. 1. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem a úroky ve výši 62 824 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, když zaplati celkem toliko 5 400 Kč.2. Jelikož žalobkyně podáním ze dne 18. 11. 2024 vzala žalobu částečně zpět, zastavil soud řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku dle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.).3. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že smlouvu skutečně uzavřel a jistina ve výši 50 000 Kč mu byla poskytnuta. Domníval se, že splatil pouze první jednu či dvě splátky, poté však přišel o práci a nebyl schopen splácet. Vzhledem k jeho nepříznivé majetkové situaci požádal splácet dlužnou částku ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně., právnická osoba, dotazu soudu, jaký byl jeho příjem u spol. , právnická osoba, ., která je uvedena v zákaznické kartě, žalovaný uvedl, že nebyl zaměstnancem této firmy, avšak společně se svým otcem pro ně prováděli různé přípravné výkopové a zemní práce. Jeho měsíční příjem v tomto období činil 25 000 Kč až 30 000 Kč měsíčně. Zcela výjimečně se blížil i částce 40 000 Kč. K dalšímu dotazu soudu, proč je v zákaznické kartě uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činí 125 337 Kč žalovaný uvedl, že právní předchůdkyni žalobkyně přinesl výpisy z účtu za tři měsíce, kdy se jednalo o celkovou částku. , Anonymizováno, fakturované částky zasílala sice na účet žalovaného, avšak toto nebyly peníze jen pro něj, ale také pro jeho otce a bratra, kteří tam rovněž pracovali. Nelze tedy uzavřít, že jeho měsíční příjem činil 125 000 Kč měsíčně.5. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením a poplatky v celkové výši 62 824 Kč. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Ze zákaznické karty má soud za prokázáno, že žalovaný ve své žádosti uvedl, že je zaměstnán jako technik u společnosti , právnická osoba, . s průměrným měsíčním příjmem 125 337 Kč, což bylo doloženo bankovními výpisy za období od září do listopadu 2021. Jeho odhadované měsíční výdaje činily částku 15 800 Kč.6. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela primárně z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované zejména o jejích osobních a majetkových poměrech. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné listiny (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu nebo výpis z katastru nemovitostí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Co se týče výdajů žalovaného, tak ty právní předchůdkyně žalobkyně žádným doloženým způsobem nezkoumala, nelze ani dospět k závěru, co tyto výdaje žalovaného tvoří. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nestandardní uvedené výši příjmu žalovaného, kdy jako technik měl mít příjem dle údajů v žádosti ve výši 125 337 Kč. Žalovaný při soudním jednání soudu přesvědčivě a důvěryhodným způsobem vysvětlil, jakým způsobem došlo k nepochopení při vyplňování jeho příjmu. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy tuto povinnost nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče. Žalobkyně tedy neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.7. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je dána v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 (§ 1879 o. z.), právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný na jistinu ve výši 50 000 Kč zaplatil pouze částku 5 400 Kč. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 44 700 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta. Současně soud žalovanému umožnil splatit dluh ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.