14 C 442/2024-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 11 748,60 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovanou došlo dne 14. 9. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem ve výši 6 379 Kč. Žalovaná však uhradila celkem pouze 1 200 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 14. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr do výše 7 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 379 Kč. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy a smluvních podmínek. Soud má rovněž za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024.4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nedošlo. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela primárně z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované zejména o jejích osobních a majetkových poměrech. Dle zákaznické karty činí čistý příjem žadatele 10 000 Kč a „další čistý příjem domácnosti“ částku 32 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné listiny, které by další čistý příjem domácnosti prokazovaly. Navíc žalobkyně soudu nepředložila jedinou listinu, která by prokazovala příjem přímo žalované (dávky mateřské či rodičovské dovolené). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Rovněž lze jen těžko uvěřit tvrzení, že celkové měsíční náklady domácnosti činí částku 3 000 Kč, tj. výdaje spojené s bydlením, stravou, ošacením, úhradou provozních nákladů a poplatků či volnočasových aktivit. Uvedené zjevně neodpovídá reálným nákladům dospělé osoby. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy tuto povinnost nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče., právnická osoba, ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je dána v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 o. z.), právo pouze na zaplacení částky 7 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinna vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení. Jelikož žalovaná žalobkyni v průběhu smluvního vztahu uhradila již částku 1 200 Kč, je žalovaná povinna doplatit žalobkyni částku 5 800 Kč. Tím, že žalovaná dosud žalobkyni tuto částku neuhradila, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 OZ a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 OZ ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto byla ve zbylém rozsahu žaloba zamítnuta.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.