15 C 104/2025-23 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 10.2.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovaném poskytnut úvěr ve výši 29 800 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10.2.2024. Předmětem řízení je pouze neuhrazená jistina ve výši 20 000 Kč. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2023 postoupena společnosti , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2023 žalobkyni.Žalovaný se k věci samé v průběhu řízení nevyjádřil.Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.Na základě předložených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.Mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 10.2.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 29 800 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně a to nejpozději do 10.2.2024, řádně je však nevrátil. Poskytnutí peněžních prostředků bylo prokázáno sdělením banky a vzhledem k tomu, že předmětem řízení je pouze nesplacená jistina, nezkoumal soud smlouvu z hlediska úvěruschopnosti žalovaného. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2023 postoupena společnosti , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2023 žalobkyni.Po právní stránce vycházel soud z § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žaloba o zaplacení dlužné částky je po právu a přiznal žalobkyni právo na zaplacení žalované částky.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 1 200 Kč (odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 400 Kč), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21% ze součtu odměny a hotových výdajů. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.