15 C 145/2021-44 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 41 376 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou byla dne 2.6.2017 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , částka, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s částkou 34 167 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, odměny za zpracování a odměny za administrativní činnost. Dlužnou částku se zavázala splácet ve splátkách po 1 237 Kč týdně, poslední splátka byla stanovena na den 27.7.2018. Do postoupení pohledávky zaplatila žalovaná částku 32 991 Kč, v rámci proběhlého insolvenčního řízení zaplatila ještě částku 2 445,26 Kč. K prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce zkoumal schopnost žalované splácet úvěr, že však zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se na daný případ nevztahuje, neboť smlouva byla uzavřena dne 2.6.2017 a žalovaná se dostala do prodlení již dne 10.6.2017.2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.3. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 2.6.2017 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč, žalovaná se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou ve výši 34 167 Kč v pravidelných týdenních splátkách dle smlouvy.5. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce je věřitel povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost dlužníka.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované ve smyslu shora uvedeného. Přestože byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doplnila svá tvrzení o tom, jak zkoumala úvěruschopnost žalované, jaká konkrétní zjištění učinila a z jakého důvodu dovodila, že žalovaná bude schopna úvěr splácet, žádná konkrétní tvrzení nedoplnila. Pouze obecně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost zkoumal, odkázala na zákaznickou kartu, kterou však k důkazu nepředložila. K nařízenému jednání se nedostavila, nemohla být proto soudem ve smyslu § 118a o.s.ř. poučena.11. K její námitce ohledně účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. soud uvádí, tento zákon nabyl účinnosti dne 1.12.2016, přičemž předmětná smlouvy byla uzavřena až dne 2.6.2017. Ostatně i v režimu předešlé právní úpravy, tedy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. mělo nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp. zn. , spisová značka, ).12. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti vyplývající ze shora citovaných ustanovení. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou.13. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).14. V projednávané věci byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč na základě neplatné smlouvy o zápůjčce, žalovaná je proto povinna tyto prostředky vrátit.15. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila na dluh částku 32 991 Kč a dále částku 2 445,26 Kč, po odečtení těchto částek zbývá doplatit částka 4 563,74 Kč.16. Lze uzavřít, že soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení představující peněžní prostředky poskytnuté na základě neplatné smlouvy o zápůjčce a to částku 4 563,74 Kč (výrok I.).17. Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.).18. Žalovaná není povinna hradit ani příslušenství a to s ohledem na znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.19. Žalobkyni tak nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. V projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu není povinna hradit úrok z prodlení.20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalované, která měla ve věci převážný úspěch, v tomto řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.