15 C 23/2025-29 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 61 532 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným byla dne 19.12.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 25 320 Kč (představující kapitalizované úroky a poplatky), a to ve 12 měsíčních splátkách po 5 860 Kč. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 42 165,38 Kč, souhrnným poplatkem ve výši 19 366,62 Kč a příslušenstvím. K prokázání úvěruschopnosti žalobkyně předložila zákaznickou kartu žalovaného.2. Žalovaný při jednání uvedl, že si je vědom uzavření úvěrové smlouvy, peněžní prostředky mu byly poskytnuty. Má zájem dluh uhradit, není schopen jej však uhradit hned, proto požádal o stanovení delší lhůty k plnění.3. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je starobní důchodce, žije v nájemním bytě, je rozvedený. Pobírá starobní důchod ve výši 12 909 Kč, jako další příjmy domácnosti uvedl částku 12 000 Kč, kterou nikterak nespecifikoval. Odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Uvedené skutečnosti byly ověřeny složenkami.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným byla dne 19.12.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25 320 Kč. Žalovaný se zavázal splácet dluh ve splátkách po 5 860 Kč měsíčně.6. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.7. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.12. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, právní předchůdce žalobkyně byl proto povinen před uzavření smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.13. Právní předchůdce žalobkyně vycházel ze zákaznické karty žalovaného, z níž vyplývá, že žalovaný je rozvedený, starobní důchodce, žije v nájemním bytě. Pobíral starobní důchod ve výši 12 909 Kč. Jako další čisté příjmy domácnosti je uvedena částka 12 000 Kč. K této částce však není možné vůbec přihlížet, nejedná se o příjem žalovaného, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena. Odhadované měsíční výdaje dle zákaznické karty činily 6 000 Kč. Uvedené výdaje se zdají značně podhodnocené, a to zejména s ohledem na to, že žalovaný žije v nájemním bytě. Výdaje žalovaného nebyly ani žádným způsobem ověřeny.14. Právní předchůdce žalobkyně tak nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když zohlednil jiné příjmy domácnosti a řádně nezkoumal výdaje žalovaného. Použitelný příjem, ke kterému došel právní předchůdce žalobkyně, je tak naprosto nevypovídající o skutečné schopnosti žalovaného splácet poskytnutou půjčku.15. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.16. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.17. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 45 000 Kč, ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný již na dluh uhradil částku 5 860 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 39 140 Kč a uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku.18. Ve zbylé části soud žalobu zamítl. Žalovaný není povinen hradit ani příslušenství a to s ohledem na znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.19. Žalobkyni tak nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. V projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu není povinen hradit úrok z prodlení.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Celkové náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 462 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 14 320 Kč (4 úkony právní služby, kdy odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 580 Kč) a paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celková výše nákladů řízení tak činí 21 241 Kč. Žalobkyně měla úspěch co do částky 39 140 Kč, neúspěch co do částky 22 392 Kč, tedy úspěch ve výši 64 %, neúspěch ve výši 36 %, náleží jí proto 28 % nákladů řízení.21. Pokud jde o stanovení lhůty k plnění, přihlédl soud k žádosti žalovaného o stanovení delší lhůty k plnění. Žalovaný jeví snahu svůj dlu