15 C 236/2024-46 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 82 966,49 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , Anonymizováno, a.s. a žalovaným byla dne 23.9.2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 2 888 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 2 788 Kč a úhradou za umožnění splácet dluh v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Celková dlužná částka činila 55 776 Kč, žalovaný ji však řádně nesplácel. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Mezi právním předchůdcem žalobkyně , Anonymizováno, . a žalovaným byla dále dne 24.7.2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč a úhradou za umožnění splácet dluh v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celková dlužná částka činila 27 888 Kč, žalovaný ji však řádně nesplácel. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.4. Z žádosti o úvěr ze dne 24.7.2021 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že je zaměstnán od roku 2016, jeho příjem činí 25 164 Kč, jiné příjmy nemá. Výše jeho měsíčních výdajů činí 12 623 Kč, přičemž je tvořena náklady na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobními náklady ve výši 3 860 Kč. Jsou mu prováděny srážky ze mzdy ve výši 5 763 Kč a hradí další půjčky ve výši 2 000 Kč. Bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. Doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 24.7.2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.6. Z žádosti o úvěr ze dne 22.9.2021 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že je zaměstnán od roku 2016, jeho příjem činí 20 262 Kč, jiné příjmy nemá. Výše jeho měsíčních výdajů činí 13 190 Kč, přičemž je tvořena náklady na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobními náklady ve výši 3 860 Kč. Jsou mu prováděny srážky ze mzdy ve výši 4 130 Kč a hradí další půjčky ve výši 4 200 Kč. Bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. Doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky.7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 23.9.2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč.8. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.9. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.14. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, právní předchůdce žalobkyně byl proto povinen před uzavření smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.15. Právní předchůdce žalobkyně vycházel ze žádosti žalovaného o úvěr, z níž vyplývá, že žalovaný žil v době uzavření smlouvy s rodiči, byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost. Byl zaměstnán na plný úvazek, jeho příjem činil cca 20 000 – 25 000 Kč. V obou případech žalovaný již splácel jiné úvěry, výše těchto splátek však není doložena. Mimo srážky ze mzdy a splátky úvěrů činí měsíční výdaje 4 860 Kč, z toho pouze 1 000 Kč na bydlení a energie. Uvedené výdaje se jeví značně podhodnocené a pouze formálně vyplněné, nebyly ani žádným způsobem ověřeny. Ovšem i s ohledem na to, že žalovanému již v době žádosti o úvěr byly prováděny srážky ze mzdy a splácel jiné úvěry, měl právní předchůdce žalobkyně věnovat zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zvýšenou pozornost, neboť je zřejmé, že žalovaný si bral úvěry či půjčky opakovaně a hrozilo u něj nebezpečí dluhové pasti.16. Právní předchůdce žalobkyně tak nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť řádně neověřil jeho výdaje. Použitelný příjem, ke kterému došel, je tak naprosto nevypovídající o skutečné schopnosti žalovaného splácet poskytnutou půjčku.17. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.18. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.19. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, resp. 30 000 Kč, ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný již na dluh částečně hradil. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 24 003,21 Kč a částky 8 658,77 Kč představující dosud neuhrazenou jistinu.20. Ve zbylé části soud žalobu zamítl. Žalovaný není povinen hradit ani příslušenství a to s ohledem na znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvní