15 C 448/2024-31 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 19 045 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou byla dne 16.6.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 7 434 Kč (představující kapitalizované úroky a poplatky), a to ve 52 týdenních splátkách po 297 Kč. Žalovaná dlužnou částku řádně nesplácela. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 6 595,74 Kč, souhrnným poplatkem ve výši 4 984,26 Kč a příslušenstvím. K prokázání úvěruschopnosti žalobkyně předložila zákaznickou kartu žalované. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dále uzavřena dne 17.1.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 10 611 Kč (představující kapitalizované úroky a poplatky), a to ve 65 týdenních splátkách po 318 Kč. Žalovaná dlužnou částku řádně nesplácela. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 4 828,33 Kč, souhrnným poplatkem ve výši 2 636,67 Kč a příslušenstvím. K prokázání úvěruschopnosti žalobkyně předložila zákaznickou kartu žalované.2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.5. Ze zákaznické karty ze dne 17.1.2022 soud zjistil, že žalovaná žije v nájemním bytě, je svobodná, má 3 vyživovací povinnosti. Je na mateřské/rodičovské dovolené, její příjem činí 10 000 Kč. Další příjmy domácnosti činí 8 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Uvedené skutečnosti byly ověřeny potvrzením o příjmu a výměrem dávky.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou byla dne 17.1.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 611 Kč.7. Ze zákaznické karty ze dne 16.6.2022 soud zjistil, že žalovaná žije v nájemním bytě, je svobodná, má 3 vyživovací povinnosti. Je na mateřské/rodičovské dovolené, její příjem činí 10 000 Kč. Další příjmy domácnosti činí 8 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč, splácí dále úvěr ve výši 1 399 Kč. Uvedené skutečnosti byly ověřeny potvrzením o příjmu a výměrem dávky.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou byla dne 16.6.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 434 Kč.9. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.10. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.15. Smlouvu o úvěru uzavřela žalovaná jako spotřebitel, právní předchůdce žalobkyně byl proto povinen před uzavření smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.16. Právní předchůdce žalobkyně vycházel v obou případech ze zákaznické karty žalované, z níž vyplývá, že žalovaná žila v době uzavření smlouvy v nájemním bytě, byla svobodná, měla 3 vyživovací povinnosti. Byla na mateřské/rodičovské dovolené, její příjem činil 10 000 Kč. Další příjmy domácnosti činili 8 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje činily 2 000 Kč, splácela dále úvěr ve výši 1 399 Kč. Uvedené skutečnosti byly ověřeny potvrzením o příjmu a výměrem dávky.17. Na základě takto zjištěných skutečností nemohl právní předchůdce žalobkyně učinit závěr, že žalovaná je schopna úvěry splácet. K žádným dalším příjmům domácnosti nelze přihlížet, nadto, když není vůbec zřejmé, o jaký příjem se jedná a tento není žádným způsobem ani ověřen. Měsíční výdaje jsou zcela absurdně podhodnoceny, dospělá osoba se třemi vyživovacími povinnostmi žijící v nájemním bytě nemůže mít měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč. Výdaje žalované nebyly ani žádným způsobem ověřeny.18. Právní předchůdce žalobkyně tak nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když zohlednil jiné příjmy domácnosti a řádně nezkoumal výdaje žalované. Použitelný příjem, ke kterému došel právní předchůdce žalobkyně, je tak naprosto nevypovídající o skutečné schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr.19. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.20. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalované poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.21. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná již na dluh uhradila částku 3 854 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 4 146 Kč a uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku. V případě druhé smlouvy byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kdy ze žalobních tvrzení však vyplývá, že tato částka již byla uhrazena.22. Ve zbylé části soud žalobu zamítl. Žalovaná není povinna hradit ani příslušenství a to s ohledem na znění § 8