15 C 466/2024-21 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 37 080 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16.7.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % p.m. z jistiny. Žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel, žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 24 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 600 Kč a smluvní pokutou ve výši 3 480 Kč za období od 19.11.2023 do 12.4.2024. K prokázání úvěruschopnosti žalobkyně předložila výpisy z bankovního účtu žalovaného a jeho výplatní listy.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16.7.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru.6. Z výplatních listin soud zjistil, že žalovaný pracoval jako zaměstnanec ve spol. , právnická osoba, , v.o.s., kdy jeho průměrný čistý měsíční příjem činil cca 30 000 Kč.7. Z bankovního výpisu žalovaného za prosinec 2022 soud zjistil, že příjmy žalovaného v tomto měsíci činily 48 587 Kč, výdaje činily 53 930,65 Kč, konečný zůstatek na účtu činil 349 Kč.8. Z bankovního výpisu žalovaného za leden 2023 soud zjistil, že příjmy žalovaného v tomto měsíci činily 73 016 Kč, výdaje činily 71 034,89 Kč, konečný zůstatek na účtu činil 1 631,42 Kč.9. Z bankovního výpisu žalovaného za únor 2023 soud zjistil, že příjmy žalovaného v tomto měsíci činily 66 738 Kč, výdaje činily 54 993 Kč, konečný zůstatek na účtu činil 13 375 Kč.10. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.11. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.16. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, právní předchůdce žalobkyně byl proto povinen před uzavření smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.17. Žalovaný pracoval jako zaměstnanec ve spol. , právnická osoba, , v.o.s., kdy jeho průměrný čistý měsíční příjem činil cca 30 000 Kč. Z výpisů z jeho bankovního účtu však vyplývá, že příjmy žalovaného (zřejmě i jiné než z doloženého zaměstnání) nepřesahovaly výrazným způsobem jeho výdaje. Konečné zůstatky na účtu byly v doložených měsících minimální (349 Kč, 1 631,42 Kč, pouze v únoru 2023 alespoň 13 375 Kč). Z doložených výpisů je zřejmé, že přes vysoké příjmy, žalovaný nebyl schopen s těmito příjmy hospodařit takovým způsobem, aby mu zbývalo dostatek peněžních prostředků na úhradu poskytnutého úvěru. Žalobkyně tak nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, když uzavřela, že žalovaný je schopen splácet poskytnutý úvěr.18. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.19. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.20. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 24 000 Kč, soud proto žalobě vyhověl co do této částky a uložil žalovanému povinnost ji zaplatit.21. Ve zbylé části soud žalobu zamítl. Žalovaný není povinen hradit ani příslušenství a to s ohledem na znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Žalobkyni tak nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. V projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu není povinen hradit úrok z prodlení.23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně i žalovaný měli ve věci přibližně stejný úspěch.