19 C 381/2024-81 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21.8.2024 domáhala na žalované zaplacení částky 16 160 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu nároku na zaplacení závazků, které vznikly žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též , Anonymizováno, ), kterou uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, ., , Anonymizováno, : , IČO, , a na základě níž poskytnul věřitel dne 18.7.2023 žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být společně s úrokem ve výši 240 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 2 740 Kč splacen do 17.8.2023. Z důvodu prodlení žalované s plněním dle smlouvy delším více jak 14 dní, vznikla žalované povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč v souladu s ustanovením článku VI. odst. 1. pododst. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . podpododst. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Smlouvy. V souvislosti s prodlením žalované, byla tato původním věřitelem upomínána k úhradě dluhu, a to formou , Anonymizováno, a emailových zpráv a písemných výzev k úhradě dluhu, kdy v souladu s ustanovením článku , Anonymizováno, . odst. 1. pododst. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . podpododst. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Smlouvy je žalovaná povinna uhradit 50 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu, 500 Kč za odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu. Žalovaná byla původním věřitelem upomínána výše uvedenými způsoby, kdy v souvislosti s touto činností vznikla žalované povinnost uhradit 720 Kč za upomínky formou , Anonymizováno, a e-mailových zpráv a 800 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu. Žalované dále vznikla, z důvodu jejího prodlení, povinnost uhradit smluvní pokutu dle ustanovení článku , Anonymizováno, . odst. 1 pododst. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . podpododst. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Smlouvy, ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Smlouva limituje výši. Žalobce po žalované uplatňuje smluvní pokutu ve výši 2 960 Kč. Pohledávku vyplývající ze Smlouvy následně původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , , Anonymizováno, , IČO, , která tuto pohledávku postoupila na společnost , právnická osoba, , , Anonymizováno, , IČO, , která následně danou pohledávku postoupila na žalobkyni.2. Podáním svého zástupce ze dne 22.11.2024 vzala žalobkyně co do jistiny nároku na zaplacení částky 8 160 Kč (složené z pohledávky na zaplacení úroku v částce 240 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru v částce 2 740 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatků za upomínání ve výši 720 Kč a 800 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 9620 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 18.8.2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 240 Kč od 18.8.2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 740 Kč od 18.8.2023 do zaplacení, žalobu zpět, když uvedla, že není schopna doložit soudu, že původní věřitel ověřil před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované.3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (§ 96 odst. 2 o.s.ř.). Soud v reakci na částečné zpětvzetí žaloby řízení v souladu se shora citovaným ustanovením procesního řádu ve výroku I. rozsudku částečně zastavil.4. Žalobce se tak nadále na žalované domáhal zaplacení částky 8 000 Kč, když z důvodu, že soud dovodí neplatnost úvěrové smlouvy pro absenci prověření úvěruschopnosti žalované, požaduje, aby jí soud přiznal tento nárok z titulu vzniku bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované přijetím plnění v částce 8 000 Kč bez právního důvodu., právnická osoba, jednání soudu dne 11.2.2025 se žádný z účastníků nedostavil, když pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) jednal v nepřítomnosti účastníků. Na základě provedeného dokazování pak dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že dne 18.7.2023 byla mezi žalovanou a původním věřitelem (, právnická osoba, ., , Anonymizováno, : , IČO, ) uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala, že jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 240 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 2 740 Kč zaplatí do 17.8.2023.7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Protože žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel prověřil před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, dovodil soud ve shodě se shora uvedenými ustanoveními § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, že úvěrová smlouva je neplatná.10. Pokud by však žalobkyně prokázala, že na straně žalované vzniklo poskytnutím prostředků bez právního důvodu (tj. na základě neplatné úvěrové smlouvy) bezdůvodné obohacení, byl by její požadavek (pokud by prokázala, že na ni byl nárok původního věřitele postoupen) oprávněný, a to v rozsahu, ve kterém by bylo bezdůvodné obohacení prokázáno.11. Prostřednictvím výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, a sdělení banky o majiteli účtu, soud zjistil, že v souvislosti s uzavřením shora uvedené úvěrové smlouvy ze dne 18.7.2023 nebyla ze strany původního věřitele poukázána částka 8 000 Kč, ale pouze částka 3 408 Kč (srov. výpisy na č.l. 52-56 a č.l. 65). Pokud žalobkyně dokládala k důkazu oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne 20.4.2023, má soud z této listiny ve spojení s výpisem z účtu žalované za prokázané, že žalované byla ze strany původního věřitele skutečně poukázána na její účet částka 8 000 Kč (a to s popisem platby „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “), ale stalo se tak již dne 20.4.2023, tedy několik měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 18.7.2023.12. Ať již tedy měl původní věřitel s žalovanou uzavřeno vícero úvěrových smluv (smluv o půjčce), soud má za stávajících tvrzení žalobkyně (která nemohla být doplňována k výzvám soud pro nepřítomnost žalobkyně na jednání soudu) prokázané, že v souvislosti s úvěrovou smlouvou ze dne 18.7.2023 vzniklo sice žalované bezdůvodné obohacení, ale nikoliv v částce 8 000 Kč, ale pouze v částce, která jí byla dne 18.7.2023 poukázána na její účet, tedy v částce 3 408 Kč, kdy pouze v tomto prokázaném rozsahu došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Pokud žalovaná takto vzniklé bezdůvodné obohacení původnímu věřiteli ani žalobkyni dosud nevydala, je nárok na zaplacení této částky oprávněný, když žalobkyně smlouvami o postoupení pohledávek prokázala, že na ni byl nárok původního věřitele postoupen.13. Proto soud vyhověl pouze požadavku na zaplacení částky 3 408 Kč a ve zbytku žalované částky (tj. 4 592 Kč) naopak žalobu jako nedůvodnou zamítnul.14. Žalovaná měla v řízení převažující procesní úspěch a náležela by jí tedy dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. poměrná náhrada nákladů řízení. V situaci, kdy však žalované žádné náklady za řízení nevznikly, soud rozhodnul tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.15. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..