21 C 159/2024-33 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 23 440 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou dne 15. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 600 Kč, a to do 14. 6. 2023. Žalovaná sjednané částky řádně a včas nehradila, kdy na předmětnou pohledávka nezaplatila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, s účinností k 5. 12. 2023, byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč; dlužný úrok ve výši 4 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 460 Kč, náklady na upomínání ve výši 100 Kč náklady spojené s upomínáním ve výši 217 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 1 413,70 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení., právnická osoba, výzvě soudu pak žalobkyně podáním ze dne 6. 1. 2025 sdělila, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Současně tímto podáním vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 700 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3 440 Kč. Soud proto řízení v souladu s ust. § 96 odst. odst. 1 a 2 o.s.ř. částečně zastavil.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den 28. 2. 2025, kdy žalovaná se bez předchozí omluvy nedostavila. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jejich nepřítomnosti.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně společnost , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu včetně úroku úvěru v celkové výši 24 600 Kč, a to do 14. 6. 2023. Dále má soud za prokázané, při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalované, že žalovaná na předmětnou pohledávku nezaplatila ničeho. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla upozorněna na to, že pokud dlužnou částku ve stanovené lhůtě nezaplatí, tato bude uplatněna soudní cestou.5. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:6. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 15. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na základě předmětné smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který si v hotovosti převzala v den při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit do 14. 6. 2023 s tím, že žalobkyni uhradí celkovou částku 24 600 Kč. Žalovaná však svým smluvním povinnostem nedostála, když žalobkyni dlužnou částku v dohodnuté době nezaplatila. Stejně tak se platební morálka žalované nezměnila ani po zaslané předžalobní výzvě.7. Po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož dle názoru soudu žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v ust. § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když žalobkyně nedisponuje důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované.8. Soud tedy v tomto ohledu má za to, že žalobkyně v posuzovaném případě nepostupovala s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).9. V souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona z. s. ú poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však v daném případě nemohlo dojít (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 27 Co 25/2021). Stejně tak žalobkyně nevyužila údajů z dostupných evidencí, maje namysli evidence schraňující informace ohledně vedených exekucí k dané osobě, přičemž se tak žádným způsobem nezajímala o placení jiných dluhů. Za této situace tedy bylo na místě, aby žalobkyně blíže zkoumala výši příjmů a výdajů žalované a nespokojila se pouze s jejím sdělením. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku tohoto rozpočtu, kdy však příjmovou ani výdajovou stránku neprokázala vůbec. Nemohla tak postupovat s odbornou péčí, přičemž žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).10. S ohledem na to, že je výše uvedená úvěrová smlouva absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 20 000 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinna vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši.11. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky z jistiny úvěru nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalované v částce 20 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.12. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení úroků, úroků z prodlení a poplatků, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu. Žalobkyni rovněž nenáleží nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť nejde o spor uvedený v § 3 nařízení vlády č. 251/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 753 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 938 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 440 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. a to v obvyklé lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.