22 C 143/2024-73 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně , právnická osoba, . domáhala na žalovaném zaplacení 53 265,44 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši nesplacené jistiny ve výši 50 455,44 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 3 696,79 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvních poplatků ve výši 2 810,00 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 778,99 Kč.2. Soud zjistil z dále uvedené úvěrové smlouvy, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 63 000 Kč s tam uvedenou splatností. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný dluh neuhradil řádně a včas, uhradiv celkem 34 823,47 Kč.3. Z dále uvedených smluv o postoupení pohledávek se podává, že uvedená pohledávka za žalovaným vč. příslušenství byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a.s. a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , zapsaná v obchodním rejstříku , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, pod sp. zn.: , Anonymizováno, , Anonymizováno, a mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . O tom byl žalovaný vyrozuměn, jak se podává z přípisu (oznámení o postoupení pohledávek) a potvrzení o jeho doručení.4. Na předžalobní upomínku dle tvrzení žalobkyně žalovaný nikterak nereagoval, jak se podává z předžalobní upomínky a potvrzení o jejím doručení a tvrzení žalobkyně.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 z.s.ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . jako věřitelka v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovaným jako žalovaným v postavení spotřebitele dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 63 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . eviduje vůči žalovanému dlužné částky shora specifikované. Žalovaný zaplatil pouze 32 192,85 Kč.14. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z.s.ú. Na jejím základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. o. z., důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal, a to včetně úroku a poplatků (vč. za pojištění) v dohodnuté výši.15. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).16. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že tak tomu v projednávaném případě nebylo. Z vágních tvrzení žalobkyně nelze dovodit, jakými listinami přesně byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, a jaké konkrétní údaje z nich byly zjištěny, ani jakými konkrétními listinami byly příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, když sama v žalobě tvrdila, že příjmy a výdaje pouze odhadla na základě historických dat , Anonymizováno, . Žalobkyně se potom prvního jednání soudu dne , datum, nezúčastnila. Zmeškala tím pro sebe možnost být poučena v tomto směru soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.17. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná (viz též § 87 odst. 1 z.s.ú.); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 28 176,53 Kč a představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . jako poskytovatelka úvěru žalovanému poskytla (63 000 Kč) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (34 823,47 Kč) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).18. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 87 odst. 1 in fine z.s.ú. jako běžnou třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný neúčastí u soudního jednání pro sebe zmeškal možnost být poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby tvrdil okolnosti, z nichž by soud mohl uzavřít, jaká doba k plnění je přiměřená jeho možnostem a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.19. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 246,75 Kč, přičemž tato částka představuje 6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 795 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 265,44 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 630 Kč za jeden úkon právní služby uveden