22 C 41/2025-51 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně , právnická osoba, . domáhala na žalované 47 292,20 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. ze dne , datum, . Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši 39938,43 Kč, dlužných poplatků 7 353,77 Kč, a dále příslušenství.2. Soud zjistil z dále uvedené úvěrové smlouvy, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru ke kreditní kartě, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr, jejž žalovaná čerpala ve výši 39 938,43 Kč (jak se prokazuje z dokladů o jeho čerpání) se splatností uvedenou ve smlouvě. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na dluh uhradila jen 4 366,96 Kč.3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se podává, že uvedená pohledávka za žalovanou byla smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne , datum, , o čemž byla žalovaná vyrozuměna, jak se podává z přípisu z téhož dne a potvrzení o jeho doručení.4. Na předžalobní upomínku žalovaná nikterak nereagovala, jak se podává z předžalobní upomínky, potvrzení o jejím doručení a z tvrzení žalobkyně.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 z.s.ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . jako věřitelka v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovanou jako žalovanou v postavení spotřebitele dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované částku 39 938,43 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaná však svůj závazek porušila. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . eviduje vůči žalované dlužné částky shora specifikované. Žalovaná zaplatila pouze 4 366,96 Kč.14. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z.s.ú. Na jejím základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. o. z., důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaná získala, a to včetně úroku a poplatků (vč. za pojištění) v dohodnuté výši.15. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalované).16. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření její úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že tak tomu v projednávaném případě nebylo. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uvedla v žádosti o úvěr to, že má příjem 22 500 Kč, výdaje 6 500 Kč, splátky 3 500 Kč, že je zaměstnaná, v partnerském vztahu a má 1 dítě. Tvrzení žalobkyně implikují, že uvedené skutečnosti tvrzené žalovanou žalobkyně neověřovala žádnými listinami, spokojila se pouze s jejími tvrzeními v tomto ohledu. Navíc, uvedené údaje stran výdajů žalované se jeví soudu značně nevěrohodné (celkové měsíční výdaje 6 500 Kč za situace, kdy má vyživovací povinnost k dítěti – není uvedeno ani jak starému).17. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná (viz též § 87 odst. 1 z.s.ú.); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 35 571,47 Kč a představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . jako poskytovatelka úvěru žalovanému poskytla (39 938,43 Kč) a částkou, kterou jí žalovaná uhradila (4 366,96 Kč) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).18. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 87 odst. 1 in fine z.s.ú. jako běžnou třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná neúčastí u soudního jednání pro sebe zmeškala možnost být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby tvrdila okolnosti, z nichž by soud mohl uzavřít, jaká doba k plnění je přiměřená její možnostem a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.19. Z vyložených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 347,21 Kč, přičemž tato částka představuje 50,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,22 % a úspěchu žalované v rozsahu 24,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 892 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 292,20 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 510 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 47 292,20 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 390 Kč ve výši 3 231,90 Kč.