22 C 49/2025-25 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném 186 440,64 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, . Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši 186 440,64 Kč, a dále příslušenství.2. Na předžalobní upomínku žalovaný nikterak nereagoval, jak se podává z předžalobní upomínky, potvrzení o jejím doručení a z tvrzení žalobkyně.3. Soud zjistil z dále uvedené úvěrové smlouvy ve spojení se záznamem o podpisu klienta, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč s tam uvedenou splatností v čl. II smlouvy. Dle tvrzení žalobkyně však žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas.4. To má soud za prokázáno z listin , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, - , jméno FO, z , datum, v 6:44 hod a 6:45 hod., z nichž soud učinil další zjištění, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 36 771,77 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 z.s.ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobkyně jako věřitelka v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovaným jako žalovaným v postavení spotřebitele dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 200 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil. Žalobkyně eviduje vůči žalovanému dlužné částky shora specifikované. Žalovaný zaplatil pouze 36 771,77 Kč.14. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z.s.ú. Na jejím základě se žalobkyně důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal, a to včetně úroku a poplatků v ujednané výši.15. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).16. Žalobkyně sice tvrdila, že s odbornou péčí prověřovala u žalovaného stránku příjmů a výdajů za účelem ověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že to žalobkyně soudu náležitě neprokázala. Žalobkyně tvrdila, že příjmy žalovaného posuzovala jednak z čestného prohlášení žalovaného o výši příjmů v žádosti o uzavření smlouvy, jednak z výpisů z účtu, a to na základě odborné kontroly finančních toků na běžném (ev. jiném) účtu žalovaného vedeném u žalobkyně. Nevyžadovala však potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele žalovaného, neboť dle praxe nejde o nejvhodnější objektivní zdroj informací a může být snadno předmětem podvodu. Výpisy z účtu za delší dobu má za objektivně spolehlivější.17. Z vágních tvrzení žalobkyně ohledně výše příjmů za období 01-05/2022 však nelze dovodit, jaké příjmy brala v žalobě stran uvedených částek v potaz, a to zvláště v situaci, kdy např. v měsíci 05/2022 činily jen 6 961,03 Kč, za to 02/2022 dosahovaly 30 277 Kč. Nelze teoreticky vyloučit ani to, že žalobkyně do uvedených částek zohlednila např. mzdu, ovšem to v žalobě neuvedla, ale také další příjmy, ale neuvedla, jaké a v jaké výši. Žalobkyně se potom jednání soudu dne , datum, nezúčastnila. Zmeškala tím pro sebe možnost být poučena v tomto směru soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.18. Soud proto uzavřel, že žalobkyně za této situace neunesla břemeno důkazní (neprokázala), že jako poskytovatelka úvěru dostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná (viz též § 87 odst. 1 z.s.ú.); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 163 228,23 Kč a představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně jako poskytovatelka úvěru žalovanému poskytla (200 000 Kč) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (36 771,77 Kč) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).19. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 87 odst. 1 in fine z.s.ú. jako běžnou třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný neúčastí u soudního jednání pro sebe zmeškal možnost být poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby tvrdil okolnosti, z nichž by soud mohl uzavřít, jaká doba k plnění je přiměřená jeho možnostem a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.20. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 910,63 Kč, přičemž tato částka představuje 75,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 458 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 186 440,64 Kč sestávající z částky 8 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 290 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 350 Kč ve výši 4 693,50 Kč.