22 C 8/2025-20 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném 26 399,40 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru (kontokorentu) č. , hodnota, ze dne , datum, . Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, a dále příslušenství, a 1 399,40 Kč jako nepovoleného debetu u účtu č. , č. účtu, .2. Soud zjistil z dále uvedené smlouvy, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, rámcovou smlouvu o zřízení běžného účtu č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně vedla běžný účet č. , č. účtu, .3. Strany dne , datum, podepsaly prostředky komunikace na dálku dodatek č. , hodnota, k uvedené smlouvě, jak se podává z tohoto dodatku, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč s tam uvedenou splatností a podmínek, a to formu kontokorentu.4. Z listiny - Přehled čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný uvedený kontokorent na účtu č. , č. účtu, využil až do 25 000 Kč, avšak ničeho naň žalobkyni neuhradil.5. Z listiny - výpis z účtu za období , datum, - , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , č. účtu, , že žalovaný se ocitl v nedovoleném debetu ve výši 1 399,40 Kč. Dle tvrzení však ničeho naň žalobkyni neuhradil.6. Na předžalobní upomínku žalovaný nikterak nereagoval, jak se podává z předžalobní upomínky, potvrzení o jejím doručení a z tvrzení žalobkyně.7. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění („o. z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.8. Podle § 2669 o. z. platební účet upravuje jiný zákon. […]. Tím je zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, v platném znění.9. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o platebním styku se platebním účtem rozumí účet, který slouží k provádění platebních transakcí.10. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že uzavřená smlouva o platebním účtu podle § 2269 o. z. obsahuje platné ujednání o povoleném debetu (kontokorentu) podle § 2665 o. z. Pro ně se přiměřeně použije ustanovení o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Taková úvěrová smlouva je však podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rovněž spotřebitelským úvěrem. U něj byl pak věřitel povinen posuzovat úvěruschopnost dlužníka.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 z.s.ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobkyně jako věřitelka v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovaným jako žalovaným v postavení spotřebitele dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil. Žalobkyně eviduje vůči žalovanému dlužné částky shora specifikované. Žalovaný nezaplatil ničeho.19. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).20. Žalobkyně sice tvrdila, že žalobkyně s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že tak tomu v projednávaném případě nebylo. Z vágních tvrzení žalobkyně nelze dovodit, jakými listinami přesně byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, a jaké konkrétní údaje z nich byly zjištěny, ani jakými konkrétními listinami byly příjmy a výdaje žalovaného ověřeny. Žalobkyně se potom jednání soudu dne , datum, nezúčastnila. Zmeškala tím pro sebe možnost být poučena v tomto směru soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.21. Soud proto uzavřel, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná (viz též § 87 odst. 1 z.s.ú.); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 25 000 Kč a představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně jako poskytovatelka úvěru žalovanému poskytla (25 000 Kč) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (0 Kč) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).22. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 87 odst. 1 in fine z.s.ú. jako běžnou třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný neúčastí u soudního jednání pro sebe zmeškal možnost být poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby tvrdil okolnosti, z nichž by soud mohl uzavřít, jaká doba k plnění je přiměřená jeho možnostem a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.23. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl stran první části nároku (povoleného kontokorentu – debetu).24. Pokud jde o nepovolený debet, žalobkyně se domáhá jen vrácení jistin z úvěru – nepovoleného kontokorentu (debetu) ve výši 1 399,40 Kč. Soud žalobě jako důvodné v této části vyhověl, protože otázka přezkoumávání úvěruschopnosti zde byla ohledně této částky již nadbytečná.25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná co do jistin a neúspěch měla jen zcela nepatrný (stran příslušenství), nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 256 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 056 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníko