ECLI: ECLI:CZ:OSDC:2025:25.C.22.2025.1 Datum: 2025-05-06 Předmět: o 56 368,51 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb."] ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 56 368,51 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb."])
Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 56 368,51 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., sídlem , adresa, a žalovaným byla , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s výší úvěrového rámce 50 556 Kč, vedený na účtu č. , č. účtu, , který se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních splátek po 1 300 Kč, což však nečinil, proto žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami smlouvy o úvěru prohlásila z důvodu porušení smluvních povinností na straně žalovaného celý úvěr za splatný, a to ke dni , datum, , a vyčíslila dlužnou částku na jistině částkou 49 868,1 Kč, na řádných úrocích a úrocích z prodlení (ke dni zesplatnění úvěru) částkou 1 961,2 Kč, na úrocích z prodlení (ke dni zesplatnění úvěru) částkou 1 900,16 Kč a na poplatcích (ke dni zesplatnění úvěru) částkou 2 639,05 Kč.Soud ve věci provedl listinné důkazy předložené žalobkyní (zejména smlouvu o úvěru, výpis z úvěrového účtu žalovaného, smlouvu o postoupení pohledávek a předžalobní výzvu), ze kterých dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:Mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., sídlem , adresa, a žalovaným byla , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s výší úvěrového rámce 50 556 Kč, který byl veden na účtu č. , č. účtu, , který měl žalovaný splácet formou měsíčních splátek po 1 300 Kč, splatných vždy ke každému 11. dni každého kalendářního měsíce, s první splátkou splatnou ke dni , datum, . Úroková sazba byla stanovena 17,49 % ročně, při řádném splácení 15,89 % ročně. Při řádném splácení úvěru bylo sjednána odměna ve formě odpuštění až 4 posledních splátek. Žalovaný režim splátek nedodržel, proto žalobkyně prohlásila ke dni , datum, celý úvěr za splatný a vyčíslila dlužnou částku na jistině částkou 49 868,1 Kč, na řádných úrocích a úrocích z prodlení (ke dni zesplatnění úvěru) částkou 1 961,2 Kč, na úrocích z prodlení (ke dni zesplatnění úvěru) částkou 1 900,16 Kč a na poplatcích (ke dni zesplatnění úvěru) částkou 2 639,05 Kč. Žalovaný proto ke dni podání žaloby žalobkyni dluží:- jistinu úvěru ve výši 49 868,1 Kč,- řádné úroky a úroky z prodlení (kapitalizované ke dni zesplatnění úvěru) ve výši 1 961,20 Kč,- úroky z prodlení (kapitalizované ke dni zesplatnění úvěru) ve výši 1 900,16 Kč;- poplatky (kapitalizované ke dni zesplatnění úvěru) ve výši 2 639,05Žalobkyně soudu dále předložila listiny (zejm. posouzení úvěruschopnosti klienta a detail zadané , podezřelý výraz, ) vztahující se k procesu a intenzitě zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.Po právní stránce soud projednávanou věc posoudil podle následujících ustanovení.Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Zároveň se právní poměr mezi účastníky řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).Na základě zjištěného skutkového stavu věci a následného právního posouzení soud dospěl k takovému skutkovému a právnímu závěru, podle kterého má žalobkyně právo na zaplacení částky 56 368,51 Kč. Tento závěr je odůvodněn tím, že žalobkyně v řízení prokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným byla platně a účinně sjednána úvěrová smlouva podle § 2395 o. z., na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem, tj. možností čerpat peněžní prostředky, co do výše 50 556 Kč. Žalovaný, ačkoliv peněžní prostředky čerpal, porušil povinnost splácení úvěru v režimu sjednaných splátek (k tomu výklad a skutkový závěr shora). Z uvedeného důvodu právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a požádala o zaplacení celé částky úvěru včetně sjednaného (i sankčního) příslušenství. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni následně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně současně řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 ve vztahu k § 75 z. s. ú., kdy náležitě (s odbornou péčí) posoudila schopnost žalovaného splácet, a zcela splatit sjednávaný spotřebitelský úvěr, kdy na tomto základě žalovanému úvěr poskytla.S ohledem na prodlení žalovaného se splácením peněžitého závazku má žalobkyně rovněž právo na úroky z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně dostatečně prokázala svůj nárok, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 247,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 255 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 368,51 Kč sestávající z částky 3 380 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, podání žaloby, předžalobní výzva, účast při jednání soudu dne , datum, ) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jedné paušální náhrady ve výši 450 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 122,70 Kč.Jako účelně vynaložený náklad soud neposoudil podání žalobkyně ze dne , datum, , kterým se k výzvě soudu vyjadřovala k procesu posuzování (prověřování) úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto tvrzení tvoří (má tvořit) součást řádného žalobního návrhu ve věci nároku vycházejícího z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, kdy pro tento případ by žalobkyně nemusela být soudem dodatečně ke splnění této povinnosti vyzývána.