25 C 339/2024-45 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 13 908 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřely dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, následně navýšené na základě žádosti žalované ze dne , datum, o 1 000 Kč, následně navýšené na základě žádosti žalované ze dne , datum, o 1 000 Kč, následně navýšené na základě žádosti žalované ze dne , datum, o 1 000 Kč, následně navýšené na základě žádosti žalované ze dne , datum, o 2 000 Kč, následně navýšené na základě žádosti žalované ze dne , datum, o 1 000 Kč a následně navýšené na základě žádosti žalované ze dne , datum, o 1 300 Kč. Celkem tak byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 300 Kč. Takto získané peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit do , datum, , spolu s poplatkem v částce 3 023 Kč. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru, dále poplatek ve výši 3 023 Kč, náklady spojené s uplatnění pohledávky za celkem , hodnota, zaslaných upomínek v částce celkem 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 585 Kč, účtovanou dle čl. 2. 3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné jistiny úvěru. Žalovaná poskytnutou částku včetně sjednaného příslušenství v plné vši nezaplatila. K prokázání skutečnosti, jakým způsobem a v jaké intenzitě žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalované splatit navrhovaný úvěr (tj. zejména řádným doložením celkových měsíčních příjmů a měsíčních výdajů žalované) žalobkyně uvedla, že si od žalované vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K soudem nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, přičemž žalobkyně se z jednání řádně omluvila s návrhem, aby soud jednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti.Soud ve věci vycházel z listin předložených žalobkyní, vztahujících se zejména k prokázání existence smluvního vztahu účastníků a existence dluhu žalované vůči žalobkyni, a to zejména ze smlouvy o zápůjčce včetně jejích dodatků, všeobecných obchodních podmínek, předžalobní výzvy, kterou byla žalovaná požádána o zaplacení celkové dlužné částky před podáním žaloby, upomínek k zaplacení dlužné částky po splatnosti, opakovaných výzev k úhradě dlužné částky po splatnosti, výpisu z účtu prokazujícího poskytnutí jistiny úvěru ve výši 9 300 Kč žalované a podacího lístku vztahujícího se k zaslané předžalobní výzvě. V řízení soud zjistil takový skutkový stav věci, podle kterého žalobkyně na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , včetně následných dodatků, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši celkem 9 300 Kč, které se žalovaná zavázala společně s poplatkem ve výši 3 023 Kč žalobkyni vrátit nejpozději do , datum, . Peněžní prostředky ve výši 9 300 Kč byly žalované poskytnuty formou bezhotovostního převodu na účet č. , č. účtu, , a to jejich postupným vyplácením dle smlouvy a jejich sjednaných dodatků. Uvedené bylo zjištěno z citované smlouvy a výpisů z účtu. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužných částek, což bylo zjištěno z upomínek ze dní , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, . Ke zkoumání úvěruschopnosti nebyly žádné skutečnosti zjištěny, neboť zákaznickou kartu žalobkyně k důkazu nepředložila.Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. o. z., jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k absenci zjištění příjmů a výdajů žalované v daném případě nedošlo. Žalobkyně si od žalované nevyžádala sdělení příjmů a výdajů, které by následně řádně ověřila na základě listin (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu nebo výpis z katastru nemovitostí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo na zaplacení částky 9 300 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou žalobkyně žalované prokazatelně poskytla, jak bylo zjištěno z předložených výpisů z účtu, a kterou žalovaná žalobkyni nevrátila. Jelikož se žalovaná dostala se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 9 300 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, který žalobkyně k zaplacení žalovanému stanovila v předžalobní výzvě, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla o zaplacení dluhu upomínána, kdy upomínky žalobkyně soudu doložila, je žalovaná rovněž povinna uhradit žalobkyni poplatek v částce 2 500 Kč jako náhradu nákladů spojených s upomínáním.O výše uvedených nárocích bylo rozhodnuto výrokem I tohoto rozsudku, které soud žalobkyni přiznal, kdy co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu žádala zaplacení celkem částky 18 995,83 Kč a úspěšná byla pouze co do částky 12 724,52 Kč (do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství, vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci). Nárok na náhradu nákladů řízení je tedy na straně žalobkyně dán 33,97 %. Náklady plně úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení plně úspěšné žalobkyně by tedy činily částku 2 252 Kč, z čehož 33,97 % činí částku 765 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal.