26 C 114/2024-35 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 24. 7. 2024 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 25 440 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 26. 7. 2023 uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytla téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (převodem na jeho účet č. , č. účtu, ), které se jí žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 300 Kč do 2. 10. 2023. Vedle jistiny a poplatku uplatnila žalobkyně s odkazem na článek 2.3 smlouvy také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, a to za zaslané písemné výzvy ve dnech 29. 8. 2023, 9. 9. 2023, 28. 9. 2023 a 7. 10. 2023. Žalovaný na úhradu předmětného dluhu dosud nic nezaplatil. Žalobkyně tudíž uplatnila i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (jistiny a poplatku) ve výši 21 300 Kč za dobu od 3. 10. 2023 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné částky (jistiny) ve výši 15 000 Kč od dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky (tj. 3. 10. 2023) do 5. 7. 2024, tj. celkem částky 4 140 Kč. V návaznosti na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení, jak konkrétně ověřila úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně soudu (podáním ze dne 24. 1. 2025) sdělila, že svá tvrzení doplňovat nebude, s tím, že je si vědoma, že soud zřejmě rozhodne, že předmětná smlouva není platná, a pro tento případ navrhla, aby soud žalované přiznal alespoň to, co od žalobkyně žalovaný nabyl, a úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci jednal dne 24. 3. 2025. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu, a žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž zjistil tyto skutečnosti: Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 26. 7. 2023 vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 15 000 Kč, převodem na bankovní účet , č. účtu, , nejpozději do dvou dnů od účinnosti smlouvy. Žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 300 Kč, to vše ve třech splátkách ve výši 7 100 Kč, z nichž první byla splatná 31. den, druhá 62. den a třetí 93. den od poskytnutí zápůjčky. Obsahem smlouvy je též ujednání, že při prodlení žalovaného s úhradou platby je žalobkyně oprávněna požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč za každou jednu zaslanou písemnou upomínku a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně je mimo uvedeno, že jejich podpisem žalovaný prohlásil a potvrdil, že důkladně posoudil svoji majetkovou situaci, že je schopen splácet zápůjčku, že není v prodlení se zaplacením závazku třetí osobě a že není evidován v databázích dlužníků. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, z 30. 6. 2023 /jeho části, kterou žalobkyně předložila) je zřejmé, že tento účet je veden na jméno žalovaného a že za dané měsíční období byly na tento účet připsány příjmy v celkové výši 25 582,50 Kč a odepsány z něj byly výdaje v celkové výši 25 500,67 Kč. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na žalobkyni soud zjistil, že dne 26. 7. 2023 byla z tohoto účtu zaslána platba 15 000 Kč, a to ve prospěch účtu č. , č. účtu, . V upomínce z 29. 8. 2023 je uvedeno, že žalobkyně žalovaného vyzývá k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 7 934 Kč; obdobně byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve výši 8 861 Kč upomínkou ze dne 9. 9. 2023 a v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 28. 9. 2023 (uveden dluh 24 427 Kč) a dále v opakované výzvě k úhradě ze dne 7. 10. 2023, kdy měl dluh činit 25 169 Kč (včetně smluvních poplatků, úroku z prodlení a nákladů spojených s upomínkami). Dopisem (předžalobní výzvou) z 21. 6. 2024 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu v celkové výši 27 788 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů, a upozornila ho, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu; dopis odeslal zástupce žalobkyně žalovanému téhož dne, a to doporučenou poštovní zásilkou (což plyne z poštovního podacího lístku). Z obsahu provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný při sjednávání úvěru vystupoval jako podnikatel anebo v rámci výkonu svého povolání (ostatně ve smlouvě samotné je označen rodným číslem a bydlištěm a smlouva samotná odkazuje na zákon o spotřebitelském úvěru).5. Na základě shora uvedených dílčích skutkových zjištění soud – po skutkové stránce – dospěl k tomuto závěru: Dne 26. 7. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným písemnou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, které se jí žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 300 Kč nejpozději do 93. dnů ode dne poskytnutí těchto prostředků, tj. od 26. 7. 2023. Celkem se tak žalobkyni zavázal zaplatit na jistině a poplatku 21 300 Kč, dosud jí však nic neuhradil. Před uzavřením smlouvy žalobkyně nezjistila konkrétní údaje o poměrech (příjmech a výdajích) žalovaného.6. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným, který byl založen písemnou smlouvou ze dne 26. 7. 2023, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), na základě níž žalobkyně (zapůjčitel) přenechala žalovanému (vydlužiteli) zastupitelnou věc (peníze) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání).7. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Při posuzování úvěruschopnosti, tzn. schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).9. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1 věta první ZSÚ).10. V řízení, ve kterém věřitel uplatňuje pohledávky ze spotřebitelského úvěru, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda věřitel naplnil povinnosti vyplývající pro něj z § 86 odst. 1 ZSÚ, tj. zda před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).11. Žalobkyně netvrdila, zda vůbec, a pokud ano, tak jaké konkrétní informace stran schopnosti žalovaného splácet (a splatit) požadovaný spotřebitelský úvěr od žalovaného, popř. odjinud, před uzavřením úvěrové smlouvy zjišťovala, a jak je ověřila. K výzvě soudu (učiněné v rámci přípravy jednání), aby v tomto ohledu svá tvrzení a důkazní návrhy doplnila, jen uvedla, že tak neučiní. A jelikož se žalobkyně k jednání před soudem nedostavila, byť řádně omluvena, nemohl ji soud při jednání znovu vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a zároveň ji poučit o možných následcích nesplnění této výzvy v podobě (částečného) procesního