27 C 1/2025-31 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhá zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím, které tvoří obchodní úroky ve výši 12 000 Kč a zákonné úroky z prodlení, a dále zaplacení smluvní pokuty 5 490 Kč za prodlení se splácením úvěru od 6. 2. 2024 do 7. 8. 2024. Uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 30 000 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit ve splátkách s úroky ve výši 40 % ročně. Úvěr byl poskytnut 30. 9. 2023 a 23. 10. 2023, žalovaný jej nesplatil. Sjednaná smluvní pokuta činila 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobce dále uvedl, že v upomínce ze dne 2. 2. 2024 byl úvěr zesplatněn, žalovaný vyzván k úhradě. Uvedl dále, že úvěruschopnost posuzoval z dostupných databází a prohlášení klienta, že řádně zvážil své možnosti. Klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku.Žalovaný se k předmětu řízení nevyjádřil. Opakovaně požádal o odročení jednání. Naposledy žádost odůvodnil tím, že má novou pracovní smlouvu a 3. 6. 2025 nastupuje do zaměstnání.Soud z žádosti o spotřebitelský úvěr, ze smlouvy o úvěru a VOP, z výpisů z účtů , právnická osoba, , výpisu z účtu u , právnická osoba, o vyplacení úvěru, předžalobní výzvy, zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr, celkem žalovaný čerpal 30 000 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr zaplatit ve splátkách s tím, že sjednaný úrok činil 40 % ročně. Svoji platební povinnost porušil, žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě mu žalobce poskytl 30 000 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr zaplatit ve splátkách. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi poskytovatelem finančních služeb a žalovaným v postavení spotřebitele, aplikují se na posouzení úvěrové smlouvy ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Podle § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ci. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost předmětné úvěrové smlouvy. K otázce posouzení způsobilosti žalovaného splácet sjednaný úvěr žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a uvedl, že úvěry jsou poskytovány jen těm klientům, jejichž rozdíl mezi deklarovanými příjmy a výdaji se rovná životnímu minimu. Žádné konkrétní skutečnosti týkající se popisu zkoumání úvěruschopnosti žalované neuvedl (např. z jakých listin věřitel vycházel ve smyslu nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele). Žádné takové skutečnosti ani nevyplývaly z důkazů předložených žalobcem. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k jednání, vzdal se možnosti být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. z hlediska povinnosti uvést rozhodující tvrzení odůvodňující uplatněný nárok a tvrzení prokázat. Lze tedy uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně rozhodujících skutečností týkajících se řádného prověření úvěruschopnosti žalované. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobce a žalovaným je proto neplatná. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona. Soud uložil žalovanému dluh zaplatit v přiměřené době jednoho měsíce. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ani nenavrhl placení dluhu ve splátkách či v delší pariční lhůtě.Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru, z níž žalobce dovozuje nárok na zaplacení úroků a smluvní pokuty, resp. vzhledem k ustanovení 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Soud nevyhověl žádosti žalovaného o odročení jednání, neboť se žalovaný o jednání dozvěděl v dostatečném předstihu a nic mu nebránilo přizpůsobit pracovní povinnosti termínu nařízeného jednání.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch účastníků se zohledněním požadovaného příslušenství je v zásadě stejný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.