27 C 214/2025-43 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se původně domáhal zaplacení 62 607 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 23 004 Kč. Podáním ze dne 20. 7. 2025 vzal žalobu částečně zpět, předmětem řízení zůstává nárok o 54 821 Kč a smluvní pokuta. Návrh odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 19. 6. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 50 000 Kč. Žalovaný dluh nesplatil ve sjednaných splátkách, žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalovaný se zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny dluhu. Vzhledem k tomu je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu za dobu od 20. 2. 2024 do data vyhotovení žaloby 23 004 Kč.2. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, uvedl žalobce, že zkoumal registry Solus a Nrki a měl k dispozici výpis z účtu žalovaného od 18. 2. 2023 do 18. 6. 2023.3. Ze smlouvy o úvěru, karty klienta, dokladu o vyplacení úvěru, předsmluvního formuláře soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách po 3 626 Kč. Žalovaný uhradil 5x 3 626 Kč, žalobce přistoupil k zesplatnění dluhu. Žalovaný se zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny dluhu.4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ci. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost předmětné smlouvy. K otázce posouzení způsobilosti žalovaného splácet sjednaný úvěr žalobce uvedl, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného z registrů Solus a Nrki a na základě výpisů z účtu klienta. Z uvedeného výpisu soud zjistil, že žalovaný byl bez pravidelného příjmu, občasná aktiva tvoří půjčky či platby z , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Z výpisu dále plyne, že žalovaný opakovaně a soustavně poukazuje finanční prostředky vůči , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Z uvedeného vyplývá, že si žalobce podle názoru soudu nepočínal s přiměřenou péčí ke skutečně relevantnímu posouzení úvěruschopnosti klienta. Naopak, údaje plynoucí z transakční historie jej měly vést k důkladnému zkoumání příjmů a výdajů. Má-li si věřitel počínat s řádnou péčí, je jeho povinností vyžádat si doplnění tvrzení o obsahu vyjádření klienta, ve smyslu doplnění, co konkrétně tvoří jeho příjmy a výdaje. Zůstává jinak důvodná pochybnost, že klient se nijak nevyjádřil ohledně nákladů spojených např. se stravováním, ošacením, dojížděním do zaměstnání a ohledně zdroje svých příjmů.10. Lze tedy uzavřít, že pokud žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného výlučně na základě uvedených údajů, postupoval nedostatečně a smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona po zohlednění dosud provedených úhrad.11. Soud proto žalovanému uložil zaplatit zbývající část bezdůvodného obohacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.