27 C 254/2025-20 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok ze smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 26. 2. 2024. Žalobce uvedl, že na základě uvedené smlouvy dodal žalované elektřinu v období od 6. 3. 2024 do 28. 5. 2024 za 3 580,09 Kč, žalovaná za uvedené dodávky nezaplatila. Žalobce dále vyúčtoval žalované smluvní pokutu ve výši 17 600 Kč za 22 měsíců po 800 Kč (tj. za každý měsíc trvání smlouvy po odstoupení od smlouvy pro porušení smluvních povinností 10. 6. 2024). Žalobce dále požaduje zaplacení 220 Kč z titulu smlouvy o přistoupení k pojištění ze dne 26. 2. 2024 (pojištění domácnosti Basic plus) a 49 Kč za cenu domácí asistence ze smlouvy z 26. 2. 2024.Ze smlouvy ze dne 26. 2. 2024 soud zjistil, že se žalobce zavázal dodávat žalované do jejího odběrného místa elektřinu, s tím, že kupní cenu bude žalovaná hradit zálohově – měsíčně. Z faktur předložených žalobcem soud zjistil, že žalobce dodal žalované elektřinu za výše uvedené období a vystavil žalované fakturu na dlužnou částky. Z „ostatních ujednání“ smlouvy soud zjistil, že se žalovaná zavázala pro případ odstoupení od smlouvy pro neplacení platit smluvní pokutu do konce trvání smlouvy 800 Kč za měsíc.Podle § 50 odst. 1, věty prvé, zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.Po právní stránce soud věc posoudil tak, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o dodávce elektřiny podle energetického zákona. Podle této smlouvy žalobce dodával žalované elektřinu a žalovaná za ni měla zaplatit kupní cenu. To však neučinila a ocitla se v prodlení vždy den následující po splatnosti faktury. Od tohoto dne je žalovaná povinna platit žalobci rovněž zákonné úroky z prodlení. Žalobce od smlouvy odstoupil a vyúčtoval žalované smluvní pokutu za každý měsíc, který zbýval do řádného ukončení smlouvy, po 800 Kč, tedy za 22 měsíců. Soud uložil žalované zaplatit rovněž sjednané pojistné a cenu za domácí asistenci.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 858 Kč, odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby (sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. činí 400 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzvy) a 21 % DPH z odměny a z náhrad.Soud ve věci aplikoval pro určení výše odměny advokátu žalobce ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., podle kterého, v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč 400 Kč. Ze samotné povahy vymáhaného nároku plyne, že jeho právní a skutková jednoduchost umožňuje žalobci uplatňovat nároky vzorovými žalobami, v nichž se mění pouze identifikační údaje žalované strany a znaky individualizující skutek. Vyplňování těchto návrhů je ryze rutinní činností, která nevyžaduje žádnou odbornost. Samotné podání návrhu pak v drtivé většině případů postačuje k úspěchu ve věci a k získání exekučního titulu. Činnost advokáta, kterou žalobce nahrazuje využití svých zdrojů, nemá odbornou, nýbrž pouze administrativní povahu a nepředstavuje přidanou hodnotu v podobě právních znalostí a odborného náhledu na konkrétní kauzu. Jednotlivé případy se odlišují pouze skutečnostmi individualizujícími žalovaný skutek z hlediska množství dodané energie, místa dodání, výše dluhu, splatnosti a označení žalované strany. Typová stejnorodost žalovaných nároků vylučuje kategorizaci výše odměny advokáta za právní zastoupení podle kritéria hodnoty sporu a vede k nutnosti aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Pokud jde o podmínku aplikace § 14b vyhlášky z hlediska opakovanosti návrhů (blíže viz usnesení krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 4. 2016, č. j. 17 Co 361/2015), zjistil soud z aplikace ISAS, že žalobce vede u Okresního soudu v Děčíně více řízení.