32 C 148/2024-42 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 4. 2022 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 45 pravidelných splátkách po 1 108 Kč splatných týdně do 5. 3. 2023 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný ale úvěr splatil pouze ve výši, zbylou část úvěru žalovaný nevrátil.2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalovaného před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného zaznamenaných v úvěrové kartě.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 1 108 Kč v 45 splátkách splatných týdně do 5. 3. 2023 spolu s úrokem ve výši 12 733 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za flexibilní splácení ve výši 5 595 Kč. Úroková sazba byla sjednána po celou dobu trvání smlouvy v sazbě 86 %.5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil.6. Ze zákaznické karty úvěrové karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování úvěru Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný bydlí v nájemním bydlení, měsíční příjem činí 19 318 Kč, další příjem domácnosti činí 10 000 Kč, měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a daňového přiznání, výdaje ověřila z nájemní smlouvy.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, za žalovaným. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 27. 10. 2023, jak soud zjistil z podacího lístku, přičemž oznámení obsahovalo i výzvu k úhradě dlužné částky.8. Výzvou ze dne 28. 3. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 2. 4. 2024, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.9. Z výpisu systému časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že v dubnu 2022 činila úroková sazba poskytovaná bankami u úvěrů poskytovaným domácnostem 8,29 % ročně.10. Zbylé důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl.11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:12. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 1 108 Kč týdně v 45 splátkách do 5. 3. 2023 spolu s úrokem ve výši 12 733 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za flexibilní splácení ve výši 5 595 Kč. Úroková sazba byla sjednána po celou dobu trvání smlouvy v sazbě 86 %. Žalovaný ničeho neuhradil. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaný bydlí v nájmu, čistý měsíční příjem činí 19 318 Kč, další čistý příjem domácnosti činí 10 000 Kč. Výdaje žalovaného činí 10 000 Kč měsíčně. Tyto žalovaným poskytnuté údaje právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a daňového přiznání, výdaje ověřila z nájemní smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky za žalovaným ze shora uvedeného důvodu. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením dluhů vyzvala žalovaného k vrácení zbytku dlužné částky a následně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný zbytek dluhu neuhradil.13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:14. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Žalobkyně tak má právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, avšak co se týče ujednaného příslušenství, ujednaná výše úroku v sazbě 86 % ročně více než devětkrát přesahuje úrokovou sazbu, za kterou poskytovaly běžně banky úvěry v době uzavření úvěrové smlouvy, jež je předmětem tohoto řízení. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 dovodil, že za nepřiměřenou výši úroků lze mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud dovodil, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. Z uvedeného lze dle názoru soudu dovodit, že hranice, kdy lze sjednaný úrok považovat za nemravný, se pohybuje kolem čtyřnásobku úroku poskytovanému bankami. Jelikož v daném případě sjednaný úrok převyšuje obvyklý úrok poskytovaný v daném čase, jak výše uvedeno, více než desetkrát, hodnotí soud sjednaný úrok jako zjevně příčícím dobrým mravům, a tudíž ujednání o výši úroku jako absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z., přičemž neplatnost se vztahuje dle § 576 o. z. pouze na ujednání o výši úroků. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že úrok představoval ve skutečnosti sazbu 48,51 %, neboť uvedené odporuje výslovnému ustanovení smlouvy o sazbě 86 %. Pokud by žalovaný hradil splátky řádně, byl by nucen skutečně dle smlouvy hradit úrok 86 %, neboť úrok je nutno počítat vždy z dlužné částky, nikoli z poskytnuté peněžní částky. Nadto dle smluvních ujednání se dluh úročí do úplného zaplacení.16. Jelikož je ujednání o úroku podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), přičemž výše úroku nebyla ujednána, když ujednání soud shledal za absolutně neplatné, je žalovaný povinen zaplatit dle § 1802 o. z. obvyklý úrok požadovaný za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo dlužníka v době uzavření smlouvy. Jelikož bylo soudem zjištěno, že výše obvyklého úroku činí 8,29 % ročně, je to úrok právě v této sazbě, který je žalovaný povinen zaplatit.17. Co se týče ujednané výše úroku v konkrétní částce 12 733 Kč týče, tato odpovídá výši úroku v sazbě 86 %, pokud by byly splátky hrazeny řádně a včas. Soud tedy přepočítal výši úroku pro sazbu 8,29 % ročně, přičemž dospěl k výši kapitalizovaného úroku ve výši 1 113 Kč. K této částce soud dospěl aplikací následujícího matematického vzorce, přičemž uvedený vzorec odpovídá funkci „=-PLATBA“ v tabulkovém kalkulátoru Excel, a to:18. kde s = výše splátky, J = jistina, Ur = úroková sazba roční, Pr = počet splátek za rok, Pc = počet splátek celkem. Uvedenou rovnici lze dovodit z výpočtu posloupnosti.19. Tímto výpočtem soud dospěl k tomu, že týdenní splátka s úrokem 8,29 % ročně pro úvěr ve výši 30 000 Kč v 45 týdenních splátkách (kdy soud vyšel z počtu 52 týdnů za rok), činí částku 691,40 Kč. Celkem zaplacená částka v 45 splátkách činí 31 113 Kč, spolu se sjednaným poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 5 595 Kč tak činí částka, která měla být žalovaným zaplacena, částku 38 208 Kč. Jelikož žalovaný nezaplatil ničeho, činí dlužná částka za období do konce sjednané doby splácení částku 38 208 Kč, kterou soud uložil žalovanému zaplatit, přičemž pro zbylou částku 9 854,92 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.20. Soud dále přiznal žalovanému běžící úrok z dlužné jistiny v sazbě 8,29 % od 6. 3. 2023 do zaplacení (přičemž do 27. 9. 2023 je úrok uveden v kapitalizované výši), k výši úrokové sazby soud odkazuje na odůvodnění shora. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 795 Kč, přičemž tato částka představuje 45,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,27 %, příslušenství kapitalizováno ke dni vydání tohoto rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného