32 C 73/2025-26 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalobkyně dne 15. 9. 2023 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných splátkách splatných spolu se sjednaným příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, vyplněním webového formuláře.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2023 soud zjistil, že smlouva není žalovanou podepsána, a to ani vlastnoručním podpisem, ani zaručeným elektronickým podpisem žalované. V závěru smlouvy je pouze strojově vysázeno „Tímto podepisuji elektronicky dne 2023-09-15, Klient“4. Z výzvy ze dne 4. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby, kdy výzva byla zaslána dne 4. 12. 2024, jak soud zjistil z podacího lístku.5. Z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobkyně disponovala těmito doklady žalované, z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím nahlédnutí na bankovní účet ověřila totožnost žalované.6. Ze sdělení Raiffeisenbank a.s. na č.l- 17 spisu soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalované dne 15. 9. 2023 částku 7 000 Kč.7. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalované a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalované se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít, přičemž pouhé prokázání totožnosti neprokazuje, že měla žalovaná vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu. Na smlouvě o úvěru je v závěru uvedeno pouze tolik, že dlužník podepisuje smlouvu elektronicky, což nelze považovat za elektronický podpis. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovanou odsouhlasena. Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila.8. Zbylé důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl, když tyto měly prokazovat další průběh smluvního vztahu, když nebyl prokázán ani jeho vznik.9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně zaslala žalované částku 7 000 Kč, přičemž žalovaná uvedenou částku ani přes výzvu ze dne 4. 12. 2024 nevrátila.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 7 000 Kč žalobkyní žalované. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, když uvedenou částku nevrátila, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 7 000 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí tří dnů od odeslání výzvy k plnění (§ 573 o.z.), neboť od tohoto dne je žalovaná v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalované, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 o.s.ř., kdy převážně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, proto soud neuložil jejich náhradu žádnému z účastníků.