6 C 63/2025-19 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovanému zaplatit jí částku 13 648,71 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 11. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) se žalovaným smlouvu o , Anonymizováno, , v jejímž rámci si žalovaný sjednal vedení běžného účtu s poskytováním kontokorentního úvěru , Anonymizováno, s limitem 0 Kč (dále jen „smlouva“). Žalovaný se zavázal platit úrok z úvěru ve výši 21,99 % ročně a za služby poskytované ceny podle sazebníku právního předchůdce žalobkyně. Součástí smlouvy se staly Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný přečerpal peněžní prostředky, čímž na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který, ač upomínán, nevyrovnal a neučinil tak ani poté, co byla smlouva ke dni 6. 6. 2022 ukončena a debetní zůstatek z běžného účtu právní předchůdce žalobkyně převedl dne 1. 2. 2022 na nově otevřený účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a žádal o okamžité splácení. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedenou pohledávku za žalovaným včetně nároku na zaplacení úroku a úroku z prodlení postoupil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2022 žalobkyni. Žalovaný dluží žalobkyni na jistině 11 848,71 Kč, na poplatcích a smluvní pokutě pak částku 1 800 Kč. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení jak zákonného, tak smluveného úroku z prodlení ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil.K výzvě soudu žalobkyně vzala žalobu částečně co do smluvního úroku ve výši 10,24 % ročně z částky 11 848,71 Kč od 5. 9. 2022 do zaplacení a soud proto dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení částečně co do smluvního úroku, ve výroku I. uvedeného, zastavil.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud vzal v řízení za prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 4. 11. 2020 smlouvu o , Anonymizováno, , v jejímž rámci se smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu a poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí smlouvy se staly Všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný účet přečerpal, takže na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 11 848,71 Kč, který neuhradil. Žalobkyně proto dne 6. 6. 2022 smlouvu o poskytnutí úvěru písemně vypověděla. Shora uvedená zjištění soud učinil ze smlouvy, všeobecných obchodních podmínek, výpis z úvěrového účtu a z Oznámení banky o úrokových sazbách.Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení žalované částky s přísl. podle smlouvy, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému kontokorentní úvěr, kterým se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to aspoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání , Anonymizováno, a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem do výše odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaný však nedodržoval sjednané podmínky splácení. V daném případě účastníci uzavřeli podle ust. § 2662 a násl. obč. zák. smlouvu o běžném účtu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně zřídila žalovanému účet, přijímala na něj vklady a platby a uskutečňovala z něj výplaty a platby. Zároveň právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2396 obč. zák. Žalovaný své povinnosti, vyplývající pro něj z uzavřené smlouvy, porušil tím, že přečerpal zůstatek účtu a vzniklý dluh (debetní zůstatek) neuhradil. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobkyni dluh ze smlouvy v dohodnuté době, se dostal do prodlení a je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády 351/2013 Sb. Právní předchůdce žalobkyně využil dohodnuté možnosti uplatnit vůči žalovanému peněžní sankce ve smyslu ustanovení § 2048 obč. zák. smluvní pokutu a sjednané poplatky, proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, přičemž zavázal žalovaného žalovanou částku žalobkyni uhradit, když v mezidobí na základě smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 obč. zák.) přešlo právo domáhat se její náhrady z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 648,71 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.