6 C 79/2025-16 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovanému zaplatit jí částku 329 962,42 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 8. 11. 2018 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o bankovních službách, na jejímž základě vedla pro žalovaného běžný účet. Žalovaný neplnil řádně a včas povinnosti vyplývající ze smlouvy o běžném účtu, dostal se do záporného zůstatku částkou 1 388,90 Kč a žalobkyně odstoupila od smlouvy o vedení běžného účtu. Nepovolený debet vzniklý na běžném účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, převedla dne 22. 3. 2024 po zrušení tohoto účtu na zvláštní úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalovaný dluží na jistině částku 1 388,90 Kč. Dále žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 327 715 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni v měsíčních splátkách po 4 585 Kč, počínaje 15. 3. 2023, skládajícími se ze splátky jistiny a úroku ve výši 7,50 %. Tento svůj závazek žalovaný nedodržel (žalovaný uhradil 47 667,07 Kč). V souladu se smlouvou proto přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 12. 6. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný dluží na jistině částku 304 304,79 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení ke dni 12. 7. 2024 částku 4 413,71 Kč, na kapitalizovaném úroku ke dni 12. 7. 2024 částku 15 215,24 Kč, na poplatcích pak částku 4 639,78 Kč. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil.2. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní 8. 11. 2018 smlouvu o bankovních o bankovních službách, v jejímž rámci se smluvní strany sjednaly poskytování kontokorentního úvěru k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí smlouvy se staly Všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný účet přečerpal, takže na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 1 388,90 Kč, který neuhradil. Žalobkyně proto smlouvu o poskytnutí úvěru písemně vypověděla. Shora uvedená zjištění soud učinil ze smlouvy, všeobecných obchodních podmínek, přehled pohybů na účtu a z Oznámení banky o úrokových sazbách. Dále žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru na základě které jí bylo umožněno čerpat úvěr ve výši 327 715 Kč s výší úrokové sazby 7,5 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, podmínky pro používání úvěru a ceník poplatků. Dle ustanovení smlouvy měla žalovaná povinnost splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Dle smluvních podmínek, které se staly součástí úvěrové smlouvy, byl žalobkyně oprávněna prohlásit, že všechny pohledávky poskytnuté ze smlouvy o úvěru jsou splatné okamžitě, pokud nastane některá ze skutečností tam uvedených, tedy zejména pokud se žalovaný dostane do prodlení se splácením jakékoliv peněžité částky vůči žalobkyni. Tato uvedená skutková tvrzení soud učinil ze smlouvy, jakož i z obchodních podmínek a z podmínek pro používání úvěru. Soud vzal rovněž za prokázané, že žalovaný úvěrové prostředky vyčerpal a poté se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek. Žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužných plateb.3. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 328 573,52 Kč, to vše na základě smluvních ujednání včleněných do smlouvy o úvěru. V daném případě účastníci uzavřeli podle ust. § 2395 a násl. o. z. úvěrovou smlouvu, na jejichž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr. Žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalovanému poskytla. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti ze smlouvy (řádně žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně jejich úrokového navýšení nesplácel), využila žalobkyně svého práva a pohledávku zesplatnila. Dále účastníci uzavřeli podle ustanovení § 2662 a násl. o. z. smlouvu o běžném účtu, na jejímž základě žalobkyně zřídila žalovanému účet, přijímala na něj vklady a platby a uskutečňovala z něj výplaty a platby. Žalovaný své povinnosti, vyplývající pro něj z uzavřené smlouvy, porušil tím, že přečerpal zůstatek účtu a vzniklý dluh (debetní zůstatek) neuhradil. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobkyni dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru, vzniklo též právo požadovat zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z), jehož výše je uvedena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 014 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 414 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.