7 C 36/2024-33 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se svou žalobou domáhá vydání soudního rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku s odůvodněním, že mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným došlo dne 28. 12. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, a na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 28. 12. 2022 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 48měsíčních splátkách po 1 240 Kč jednak poskytnutou peněžní částku a dále úroky (tzv. souhrnný poplatek), přičemž bylo ve smlouvě ujednáno, že úroky přirůstají k jistině. Žalovaný plnil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částečně, přičemž na jistině úvěru zůstal dlužen 18 017,39 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného požaduje právní předchůdce žalobkyně smluvní pokutu ve výši 998 Kč za dvě splátky, tedy 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitne v prodlení o délce 30 dnů a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 18 017 Kč od 29. 5. 2023 do 14. 12. 2023 představující částku 4 601,48 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 456 Kč, zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru ve výši 30 % ročně za dobu od 29. 5. 2023 do 27. 8. 2023 a ve výši 15 % ročně za dobu od 28. 8. 2023 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně výše uvedené pohledávky za žalovaným, včetně nároku na zaplacení úroku a zákonného úroku postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 žalobkyni. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 28. 12. 2022, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému shora specifikované finanční prostředky. Žalovaný se smlouvou zavázal finanční prostředky vrátit formou 48měsíčních splátek po á 1 240 Kč, když tyto skutečnosti má soud za prokázané shora specifikovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru.Žalovaný na upomínky k zaplacení nereagoval, rovněž na výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 30. 1. 2024, což má soud za prokázáno z výzev k zaplacení. Rovněž má soud za prokázáno, že žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky z 14. 11. 2023, což vyplývá i z podacího lístku , právnická osoba, ., z téhož data.Soud má rovněž za prokázáno, ze zákaznické karty a hodnocení klienta, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost, před uzavřením smlouvy, jak to má na paměti ustanovení § 86 odst. 1 ve vztahu k § 75 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy byla náležitě a s odbornou péči prohlédnuta úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Po právní stránce posoudil věc tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, dle § 2395 a násl., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky a žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet. Úvěr byl žalovanému poskytnut, žalovaný svých smluvních povinností nedostál, když úvěr nesplácel.Dle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Společnost , právnická osoba, ., tak byla oprávněna svoji pohledávku vůči žalovanému postoupit na žalobkyni.Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z., též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě i v této části vyhověl, neboť žalovaný nereagoval na výzvy k zaplacení a do vyhlášení rozsudku ničeho z žalované částky nezaplatil.Jelikož soud shledal, že žaloba je činěna vůči žalovanému po právu této v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 376 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 924 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 074,87 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.