7 C 93/2024-36 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 4. 2024 domáhá na žalované zaplacení částky 15 675 Kč s příslušenstvím z titulu poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10 700 Kč, které zaslala žalobkyně na účet žalované dne 11. 3. 2023 na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o zápůjčce z téhož dne. Žalovaná se zavázala vrátit získanou částku do 27. 5. 2023, a to včetně sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 899 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě informací od žalované o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. V důsledku prodlení vznikla dle žalobkyně žalované povinnost zaplatit též úroky z prodlení v zákonné výši od 28. 5. 2023 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 10 700 Kč za období od 28. 5. 2023 do 20. 3. 2024 v částce 2 076 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 500 Kč (za písemné výzvy). Na svůj dluh žalovaná neuhradila ničeho.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, bylo proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla v elektronické podobě uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 700 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním poplatkem ve výši 2 899 Kč, a to nejpozději do 27. 5. 2023 (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 3. 2023 a dodatku ke smlouvě o úvěru ze stejného dne). Žalované byla dne 11. 3. 2023 žalobkyní zaslána na její bankovní účet částka v celkové výši 10 700 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalované). Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k zaplacení jejího dluhu plynoucího z výše uvedené smlouvy o zápůjčce, který žalovaná neuhradila ani po datu splatnosti (zjištěno z upomínek ze dne 3. 6. 2023, 10. 6. 2023, opakovaných výzev k úhradě ze dne 17. 6. 2023, 26. 6. 2023, 11. 7. 2023 a rovněž z předžalobní upomínky ze dne 8. 2. 2024). Nebylo však zjištěno, že by žalobkyně jakkoli zkoumala při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalované (žalobkyně žádné důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované ani na výzvu soudu nepředložila).5. Podle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.6. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, , čj. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, čj. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ).8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.9. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalovanou a žalobkyní posoudil na základě ustanovení § 419 OZ (žalovaná neuzavřela smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky, které však tato nevrátila. Proto se žalobkyně důvodně domáhá vrácení částky, jež byla žalované zaslána na její účet.10. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované v postavení spotřebitelky. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované na základě informací od žalované o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází, avšak tyto dokumenty soudu jako důkaz svého tvrzení navzdory výzvě soudu, zaslané jí před jednáním, nepředložila, ani své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované nijak nedoplnila. Žalobkyně se z jednání soudu konaného dne 9. 4. 2025 omluvila a zmeškala tím pro sebe možnost být poučena v tomto směru soudem podle ustanovení § 118a odst. 3 OSŘ o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu (uvedené poučení ovšem obdržela již prostřednictvím výzvy obsažené v usnesení ze dne 3. 12. 2024, č. j. , spisová značka, ).11. Jelikož žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjis