19 C 113/2021-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 548 Kč (spolu s příslušenstvím), odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum]. 2. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum]. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání; žalobkyně dala svůj souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný tak učinil k výzvě soudu ve smyslu § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), byť toliko fikcí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z důvodu procesní pasivity žalovaného (respektive absence jakékoliv jeho procesní obrany) přitom soud rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Žalovaný na základě shora identifikované smlouvy mohl čerpat úvěr ve výši 3 700 Kč, přičemž se zavázal jistinu s příslušenstvím„ vrátit“ do [datum], což však neučinil, v důsledku čehož vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit nejen dosud nesplacenou jistinu ve výši 3 700 Kč, ale taktéž ujednaný kapitalizovaný úrok ve výši 718 Kč (viz č. l. 10), smluvní pokutu v žalobkyní požadované výši 1 848 Kč, a rovněž ujednanou paušální náhradu nákladů za upomínání ve výši 100 Kč. 6. Jelikož daný smluvní vztah je třeba vždy hodnotit v širším kontextu, soud zohlednil komplexně veškerá relevantní ujednání inkriminované smlouvy, pročež dospěl k závěru, že danou smlouvu – při šetření zásady in favorem negotii – není – vzhledem ke skutečnosti, že šlo o zcela krátkodobý úvěr – nutno označit za (absolutně) neplatnou. 7. Pro stručnost soud uvádí, že veškeré shora uvedené nároky žalobkyně jsou v souladu jak s příslušnými pasážemi občanského zákoníku (srov. ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku), tak se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a to včetně ustanovení § 122 odst. 1 písm. c) tohoto zákona. 8. Jelikož se žalovaný prokazatelně dostal do prodlení se svým peněžitým dluhem, náleží žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení v jí požadované výši, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to jak ve formě kapitalizované, tak ve formě nekapitalizované. 9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla plně úspěšná se svým nárokem, a tudíž jí přísluší náhrada nákladů řízení v jí požalované výši, tedy vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč odměna za dva a půl úkonu právní služby podle § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 500 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů, tedy částka 168 Kč Celkem tak čítají žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení částku 1 368 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám [údaje o zástupci].