19 C 152/2021-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Vzhledem k tomu, že není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jeho předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky z titulu dlužného nájemného ve výši 143,55 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč, kterou žalované vyúčtovala v rámci právního vztahu založeného smlouvou o poskytování elektronických komunikací. 3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 3. 9. 2021 č. j. 19 C 152/2021-21 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny (byť toliko fikcí) zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 4. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalované, jež v řízení neuplatnila žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne [datum]„ Účastnickou smlouvu“, tedy smlouvu, na jejímž základě jí byly poskytovány služby elektronických komunikací. V této smlouvě byla žalované na předmětné zařízení poskytnuta tzv. podmíněná sleva ve výši 4 000 Kč. V rámci tohoto právního vztahu bylo žalované žalobkyní v rámci jednotlivých měsíčních vyúčtování mj. vyúčtováno dlužné nájemné v celkové výši 143,55 Kč a smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč za nevrácení pronajatého zařízení (viz č. l. 16 verte). Dlužné částky přitom žalovaná podle žalovanou nevyvrácených tvrzení žalobkyně dosud nezaplatila. 6. Po právní stránce je třeba právní vztah mezi účastníky řízení hodnotit jako právní vztah založený smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, přičemž v dané věci postačí uvést, že pro posouzení nároku žalobkyně je namístě závěr, že rozhodná smluvní ujednání neodporují žádné kogentní normě, a proto není důvod hodnotit předmětnou smlouvu jako neplatnou; nárok žalobkyně tak vychází z titulu mezi účastníky řízení uzavřené smlouvy, kterou je třeba považovat za platnou. 7. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ve smyslu závěrů přijatých v usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu, zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne [datum] sp. zn. Konf 27 /2008 (srov. též usnesení téhož senátu ve věci sp. zn. Konf 99 /2004) je v projednávané vědci soud oprávněn rozhodovat o nároku žalobkyně právě v rozsahu účtovaných smluvních pokut. 8. Podepsaný soud přitom dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení celkové výši 4 143,55 Kč je nárokem důvodným, jakkoli k tomuto závěru dospěl mimo jiné v důsledku procesní pasivity žalované; nárok žalobkyně je v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku, přičemž případná moderace výše smluvní pokuty byla při procesní pasivitě žalované z definice věci zcela vyloučena. 9. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhovět, a to včetně požadavku, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení. Dostane-li se totiž dlužník do prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku právo požadovat od dlužníka vedle samotného plnění také úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 600 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky [údaje o zástupci].