19 C 186/2021-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 520 Kč s tím, že dne [datum] při jízdě na lince [číslo] se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. 2. Účastníci řízení buď přímo v návrhu, nebo na základě výzvy soudu (byť fikcí) souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto postupoval podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného) dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince tramvaje [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné nezaplatil, jak vyplývá z hlášení o provedené přepravní kontrole, podepsaného revizorem (na [číslo]). Za této situace vznikla žalovanému v souladu s tehdy platnými Smluvními přepravními podmínky povinnost zaplatit nejen jízdné ve výši 20 Kč, ale taktéž přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. V této souvislosti je vhodné uvést, že žalovaný – tím, že vstoupil do tramvaje linky [číslo] – uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 občanského zákoníku, a tím se mimo jiné zavázal k povinnosti zaplatit za přepravu jízdné, resp. plnit veškeré povinnosti, jež z tohoto právního vztahu vyplývají. 4. Podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu, a podle ustanovení § 18a odst. 3 téhož zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato výše nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 5. Současně podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, platí, že nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku navíc po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil jízdné, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 8. Po provedeném dokazování a následném podřazení zjištěného skutkového stavu na příslušnou (shora rekapitulovanou) právní úpravu tak dospěl podepsaný soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. 9. Nad rozhodný rámec soud dodává, že skutečnost, že žalovaný patrně neměl o probíhajícím soudním řízení žádné povědomí, nemůže jít k tíži žalobkyně (jež unesla břemeno tvrzení i břemeno důkazní), naopak musí jít k tíži žalovaného, který si řádně nestřeží svá práva, když má adresu trvalého pobytu evidovánu na adrese, kde si však poštu zjevně nepřebírá (možná i s klamným přesvědčením, že se tím vyhne nutnosti plnit si své zákonné povinnosti). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.