19 C 264/2020-36 — Okresní soud v Domažlicích

1. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jeho předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky z titulu smluvní pokuty za včasné nevrácení pronajatého přijímacího zařízení [údaje o zařízení], ve výši 2 000 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě, ani později, nevyjádřila, a na nařízené jednání se – bez omluvy - nedostavila. 4. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) žalované poskytla shora specifikované přijímací zařízení (jak – nepřímo – vyplývá ze zakázkového listu na č. l. 18 ve spojení s předmětnou smlouvu na č. l. 17), jež však po skončení právní vztahu mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně žalovaná nevrátila, pročež jí byla vyúčtována smluvní pokut ve výši 2 000 Kč. Na tuto skutečnost byla přitom žalovaná upozorněna přípisem ze dne [datum], kterým došlo k odstoupení od předmětné smlouvy ze dne [datum] (viz č. l. 19), respektive následnou výzvou ze dne [datum] (na č. l. 21). 5. Po právní stránce je třeba právní vztah mezi účastníky řízení hodnotit jako právní vztah založený smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, přičemž v dané věci postačí uvést, že pro posouzení nároku žalobkyně je namístě závěr, že rozhodná smluvní ujednání neodporují žádné kogentní normě, a proto není důvod hodnotit předmětnou smlouvu jako neplatnou; nárok žalobkyně tak (s níže pojednanou výhradou) vychází z titulu mezi účastníky řízení uzavřené smlouvy, kterou je třeba považovat za platnou. 6. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ve smyslu závěrů přijatých v usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu, zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 9. 9. 2008 sp. zn. Konf 27 /2008 (srov. též usnesení téhož senátu ve věci sp. zn. Konf 99 /2004) je v projednávané vědci soud oprávněn rozhodovat o nároku žalobkyně (i) v rozsahu účtované smluvní pokuty. 7. Podepsaný soud přitom dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč je důvodným, jakkoli k tomuto závěru dospěl mimo jiné v důsledku procesní pasivity žalované; v posuzované věci by totiž mohlo být předmětem sporu, zda ujednání o smluvní pokutě bylo ve smlouvě vskutku uvedeno„ snadno přístupným způsobem“ ve smyslu ustanovení § 63 odst. 1 písm. j) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích). Z důvodu absence jakékoliv procesní obrany žalované proto soud vyšel ze skutečnosti, že spisový materiál vyúčtování smluvní pokuty v případě nevrácení přijímacího zařízení umožňuje (viz č. l. 20 verte), přičemž rovněž zohlednil skutečnost, že žalovaná byla na možnost vyúčtování smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč řádně upozorněna, pročež zjevně mohl uplatnění této sankce snadno předejít. 8. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 600 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky Mgr. [údaje o zástupci]. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod tzv. formulářové žaloby, tedy podřadit jej pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.