19 C 324/2020-15 — Okresní soud v Domažlicích

1. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jeho předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá po žalovaném zaplacení dluhu ve výši 5 999,34 Kč s příslušenstvím, jenž měl žalované vzniknout v důsledku nezaplacení kupní ceny objednaného zboží, specifikovaného v objednávce [číslo]. 3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Za této procesní situace, kdy současně bylo zřejmé, že žalobkyní předložené listinné důkazy v potřebné míře osvědčují její nárok, nebylo podle mínění soudu – prizmatem zásady hospodárnosti řízení – nutno vyžadovat obdobný souhlas rovněž od žalobkyně. 4. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že si žalovaná u žalobkyně objednala dodání zboží„ [zboží]“ v počtu tří kusů (viz č. l. 9), žalobkyní vystavenou fakturu [číslo] znějící na částku 5 999,34 Kč (viz č. l. 8), nicméně žalovaná do dne podání žaloby neproplatila. Je tedy zjevné, že žalovaná nezaplatila ujednanou kupní cenu (srov. § 2079 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobkyni tak vznikla za žalovanou splatná pohledávka ve výši 5 999,34 Kč. 5. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalované povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovení v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů, a taktéž - v souladu s ustanovením § 513 občanského zákoníku - paušální náhradu nákladů žalobkyně na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč. 6. Pro úplnost soud dodává, že nepřehlédl existenci insolvenčního řízení, vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nicméně nebylo rozhodnuto o úpadku žalované, a proto nebylo namístě řízení před vyhlášením rozsudku přerušit (srov. ustanovení § 109 odst. 1 a § 140a odst. 1 insolvenčního zákona). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v jí požadované výši; náklady řízení žalobkyně v dané věci přitom představuje vedle zaplaceného soudní poplatku ve výši 400 Kč odměna advokáta za tři úkony právní služby v celkové výši 4 500 Kč (3 x 1 500 Kč), tři paušální náhrady hotových výdajů v celkové výši 900 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny advokáta a režijních paušálů. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně tak celkem čítají částku 6 934 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.