5 C 243/2020-18 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích domáhá po žalovaném zaplacení televizních poplatků za dobu od srpna 2019 do ledna 2020 včetně. Nárok dokládá potvrzením pošty o přihlášení poplatníka televizních poplatků a výzvou k zaplacení dlužných televizních poplatků včetně doručování. Žalovaný jako účastník řízení nepopřel to, že poplatky dluží ani skutečnost, že se přihlásil jako poplatník již v roce [rok]. Poukázal však na to, že v důsledku omezení svéprávnosti je bez práce, bez příjmu, odkázán pouze na dávky hmotné nouze, které pobírá, a to příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení. Opatrovník žalovaného ve svém vyjádření tyto skutečnosti stvrdil s poukazem na to, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti i při nakládání s finančními částkami a není schopen si obstarávat své záležitosti, které se týkají jednání na úřadech ani spravovat své jmění. Kromě toho má žalovaný ještě z dřívější doby závazky, které neuhradil. Na povinnosti platit televizní poplatky se však nic nemění, neboť tato povinnost vyplývá z ustanovení § 3 zák. č. 348/2005 Sb, kterou mu soud podle citovaného ustanovení ukládá spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 obč. zák. Pokud jde o výrok ohledně nákladů řízení rozhodl soud tak, že žalobkyni náklady řízení za soudní poplatek a právní zastoupení advokátem nepřiznal a to ve smyslu § 150 o. s. ř., kdy jako důvody hodné zvláštního zřetele shledává sociální situaci žalovaného, který nemá žádné finanční zdroje s výjimkou hmotné nouze v tak minimální výši, že uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení, byť rovněž v zanedbatelné výši, by znamenalo ohrožení životní úrovně žalovaného, omezeného ve svéprávnosti a neschopného nakládat s finančními prostředky právě ve vztahu k závazkům ať už plynou ze zákona, nebo z dříve uzavřených smluv.