6 C 138/2020-38 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 7 630,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení tak, jak to bylo uvedeno v žalobním petitu, a dále s úrokem ve výši 12,81 % ročně z částky 7 630,51 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [údaje o právním předchůdci žalobce], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 110 000 Kč. Tato částka byla poskytnuta na bankovní účet žalovaného. Žalobce doložil historický výpis z účtu, ze kterého vyplývá průběh splácení úvěru. Pohledávka byla postoupena na současného věřitele. Ten podal dne [datum] návrh na nařízení exekuce pro částku 45 136,30 Kč s příslušenstvím na základě rozhodčího nálezu rozhodce [údaje o rozhodci], který nabyl právní moci dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byla exekuce podle návrhu oprávněného nařízena, když toho usnesení se stalo pravomocným ke dni [datum]. Z připojeného spisu [spisová značka] pak vyplývá, že usnesením ze dne [datum] exekutor exekuci zastavil z důvodu neplatné rozhodčí doložky. Náklady exekuce uložil k zaplacení oprávněnému a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti posledně uvedenému výroku se povinný odvolal, nicméně usnesením krajského soudu ze dne [datum] bylo usnesení soudního exekutora potvrzeno. 3. Ve věci této pak byl vydán platební rozkaz dne [datum], proti němu podal povinný odpor, v němž nárok žalobce neuznal a namítl promlčení. Dále uvedl, že k zesplatnění úvěru došlo dne [datum], k promlčení došlo dne [datum], nejpozději o rok později tedy k[datum] a žaloba byla podána až v roce 2020. 4. K tomu se žalobce obsáhle vyjádřil s tím, že argumentoval tím, že uplatněná pohledávka promlčena není, neboť nehledě na povahu rozhodčí doložky přisuzuje zákonodárce podané žalobě v otázce okamžiku stavení běhu promlčecí lhůty stejné právní účinky jako žalobě podané u soudu. Uvádí, že promlčecí lhůty neběží, pokud bylo právo uplatněno u soudu nebo jiného příslušeného orgánu a odkazuje na rozhodnutí nejvyššího soudu [číslo] ze dne [datum]. Poukazuje na to, že přistoupení k rozdílném posuzování okamžiku přerušení běhu promlčecí lhůty představuje významný zásah do právní jistoty účastníků a poukazoval na to, že v době, kdy byl vydán rozhodčí nález, nebyl důvod se domnívat, že ho nelze vykonat. Pro nečinnost žalovaného pak byl podán návrh na nařízení exekuce. V té době vedl exekutor exekuci na základě vykonatelného exekučního titulu a z pověření soudu. Pokud žalovaný namítá, že pohledávka je promlčena, je třeba posoudil soulad této námitky s dobrými mravy. 5. Z předložených dokladů soud zjistil, že žalovaný na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] měl platit splátky po 2 523 Kč měsíčně do [datum], naposledy však zaplatil splátku dne [datum]. Pohledávka byla postoupena ke dni [datum] na žalobce, k tomuto dni byla také zesplatněna. Ke dni [datum] činila výše pohledávky 45 136,30 Kč. Do zesplatnění zaplatil žalovaný na jistinu 68 886,85 Kč, po zesplatnění dalších 33 482,64 Kč, celkem zaplatil 102 369,49 Kč, k zaplacení pak zbývá částka 7 613,51 Kč. Soud po té žalobu zamítl, neboť má za to, že námitku stavění promlčecí lhůty lze žalobci odepřít pro nemravnost s ohledem na ustálenou judikaturu při akceptování stanoviska, že rozhodčí nález je jako nevykonatelný exekuční titul vedl k zastavení exekuce pro nepřípustnost. Jedná se o stanovisko vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu 31 Cdo 1945/2010, které muselo být žalobci známo nejpozději od začátku roku 2012, a to s ohledem na to, že žalobce jako silný podnikatelský subjekt na straně financí se setkává s nezaplacenými úvěry mnoha dlužníků a musel si být tohoto stanoviska plně vědom včetně důsledků vedoucích k zastavení exekuce. Přesto však žalobce pokračoval v exekuci proti žalovanému ještě po dobu dalších 8mi let. V tomto směru má soud za to, že lze vycházet z nálezu Ústavního soudu IV. US 2524/16 a žalobci námitku stavění promlčecí lhůty odepřít a nahlížet tak na plynutí promlčecí lhůty, která je 4 letá, a která počala běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Jestliže úvěr byl zesplatněn ke dni [datum], pak 4 letá promlčecí lhůta uplynula [datum], a proto žaloba podaná Okresnímu soudu v Domažlicích dne [datum] nemůže být úspěšná. Obdobně rozhodl zdejší soud ve věci [spisová značka], když toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem krajského soudu [spisová značka]. V něm je uvedeno, že i když exekuční řízení bylo zahájeno před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], má odvolací soud za to, že na věc je možné vztáhnout závěry rozhodnutí Ústavního soudu IV. US 2524/16. Žalobci již nejpozději v roce 2012 muselo být známo, jak judikatura nahlíží na rozhodčí smlouvy, v nichž není osoba rozhodce určena transparentním způsobem. Jestliže tedy žalobce přesto vedl dále exekuční řízení po vydání tohoto sjednocujícího stanoviska, tedy po roce 2012, muselo mu být v této době již nepochybně zřejmé, že jde o exekuci vedenou v rozporu se zákonem. Žalobci nic nebránilo podat bezodkladně návrh na zastavení exekučního řízení a uplatnit svůj nárok u soudu, což neučinil, proto již žalobci nelze přiznat dobrodiní zákona v podobě námitky stavění promlčecí lhůty s poukazem na uplatnění práva v exekučním řízení podle § 402 obchodního zákoníku. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, a to za 3 úkony po1 500 Kč, 3 x 300 Kč paušál, 21 % DPH ze součtu výše uvedených částek, tedy z částky 5 400 Kč, tj. 1 134 Kč, celkem činí náhrada nákladů řízení 6 534 Kč.