6 C 297/2020-16 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu celkem částku 28 463 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. V žalobě uvedl, že žalovaná s jeho právním předchůdcem, [právnická osoba], uzavřela dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne [datum], smlouvu o zápůjčce [číslo] dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. 2. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku 14 000 Kč. V souvislosti s touto smlouvou se žalovaná zavázala zaplatit dalších 12 120 Kč, což je úrok za dobu trvání smlouvy 2 413 Kč, dále za zpracování a doručení 3 468 Kč a za administrativní činnost 6 248 Kč, to vše v 60ti týdenních splátkách po 436 Kč týdně do doby, než byla pohledávka postoupena na žalobce, což se stalo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná zaplatila na jistině 4 167,24 Kč a na poplatcích 4 532,76 Kč, celkem zaplatila 8 700 Kč. 3. Pokud jde o smlouvu ze dne [datum], na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, za to se zavázala zaplatit dalších 10 734 Kč z toho úrok 2 144 Kč, za administrativní zpracování zápůjčky 1 625 Kč a za hotovostní inkaso 6 965 Kč. Z těchto částek zaplatila na jistinu 7 856,50 Kč a na poplatcích 6 843,50 Kč, celkem z titulu této smlouvy zaplatila částku 14 700 Kč. 4. Žalobce doložil obě smlouvy o půjčce, přehled plateb, smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a předžalobní upomínku. 5. Soud obě dvě smlouvy pokládá za absolutně neplatné z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalované. Na žalovanou byly, a jsou vedeny dosud u zdejšího soudu exekuce ve věcech [spisová značka] a [spisová značka], a protože obě smlouvy uzavřel právní předchůdce žalobce se žalovanou až v roce 2016 je zřejmé, že úvěruschopnost žalované řádně nezkoumal. Přitom podle § 9 z. č. 145/2010, který byl v době obou uzavřených smluv v platnosti, byl poskytovatel úvěru povinen zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením zápůjčky, když podmínky, jak to má činit jsou uvedeny podrobně v komentáři k tomuto ustanovení. Od účinnosti obč. zák., z. č. 89/2012 Sb. je neplatnost smlouvy sice pokládána obecně za neplatnost relativní, které se musí dlužník dovolat, nicméně v případě spotřebitelských smluv je nutno vycházet z toho, že pokud poskytovatel nezkoumá úvěruschopnost dlužníka, tak je smlouva pokládána za neplatnou absolutně. Soud pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, vychází z rozhodnutí finančního arbitra AF/4056/2017. Zde je uvedeno, že k absolutní neplatnosti podle § 588 obč. zák. je třeba kromě rozporu se zákonem splnit i podmínku zjevného narušení veřejného pořádku. Součástí veřejného pořádku je mimo jiné ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné. Mezi takové skupiny osob nepochybně patří spotřebitelé, neboť jejich postavení je obecně ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky. Výklad, že porušení povinnosti podle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 má za následek absolutní neplatnost smlouvy i z hlediska ochrany spotřebitele nutný. 6. Dále je třeba zmínit i rozsudek Soudního dvora EU – C – 679/18, ve kterém je uvedeno, že vnitrostátní soudy jsou povinné zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledků z případného porušení této povinnosti. 7. Soud proto vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaná obdržela na základě první z obou smluv částku 14 000 Kč, z té uhradila 8 700 Kč, soud jí proto uložil povinnost zaplatit částku 5 300 Kč a žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení, kde postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. a úrok z prodlení uložil žalované zaplatit od doby, kdy se do prodlení dostala. 8. Pokud jde o smlouvu ze dne [datum], žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce částku 15 000 Kč, z té uhradila částku 14 700 Kč, soud jí proto uložil povinnost zaplatit rozdíl mezi těmito částkami, a i zde vyhověl pokud jde o úrok z prodlení od doby, kdy se žalovaná do prodlení dostala. 9. Ve zbytku pak soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. 10. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud uložil žalobci povinnost doplatit soudní poplatek. 11. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud jí nepřiznal žádnému z účastníků, rozhodoval podle § 151 odst. 1 o. s. ř. Převážný úspěch ve věci měla žalovaná, té však žádné náklady řízení nevznikly. 12. Žalobce souhlasil s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání přímo v žalobě, žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, ačkoliv byla upozorněna, že pokud tak v 7mi denní lhůtě neučiní, bude to soud pokládat za souhlas. Protože žalovaná převzala tuto výzvu osobně a v 7mi denní lhůtě se k ní nevyjádřila, postupoval soud podle § 115 a) o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě listinných dokladů předložených žalobcem.