9 C 24/2021-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný se dne [datum] přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby za období od dubna 2020 do srpna 2020 celkem v částce 675 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. 4. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s ustanovením § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“) povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky v měsíční výši 135 Kč stanovené § 6 téhož zákona. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období od dubna 2020 do srpna 2020 v celkové výši 675 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z ustanovení § 7 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud žalobkyni v plném rozsahu. 5. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 521 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dále v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12, v jednom režijním paušálu za podání žaloby po 100 Kč podle ustanovení § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 100 Kč ve výši 21 Kč. 6. Soud přiznal úspěšné žalobkyni náklady řízení v té výši, jako kdyby nebyla zastoupena advokátem. Zákon č. 87/2015 Sb., kterým se mění zákon občanský soudní řád, exekuční řád a katastrální zákon, kromě jiného obsahuje i úpravu náhrady hotových výdajů účastníkům řízení, kteří nejsou zastoupení zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. Podle zákona jim v takových případech náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši. Ustanovení § 142 o.s.ř. přiznává úspěšnému účastníkovi náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi neúspěšnému. Mezi tyto náklady řízení § 137 odst. 1 o.s.ř. řadí mimo jiné i hotové výdaje účastníků a jejich zástupců. Podle § 151 odst. 2 o.s.ř. náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Pokud je tedy účastník řízení zastoupen advokátem, notářem nebo patentovým zástupcem, soud stanoví náhradu hotových výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč případně 100 Kč na jeden úkon právní služby. O nákladech řízení tedy soud rozhodl na základě ustanovení § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.