17 C 165/2021-20 — Okresní soud v Domažlicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 z. č. 99/1960 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 2. Návrhem, který byl soudu doručen dne [datum], se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1 484,67 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 168,04 Kč, odpovídající platbě televizního poplatku od února 2020 až do prosince 2020 včetně, ve výši 135 Kč měsíčně. V této době žalovaný neplatil žalovaný televizní poplatky podle z. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, vyjma části poplatku ve výši 0,33 Kč za měsíc únor 2020 Žalobkyně dále uplatnila nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 126 Kč. 3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne [datum]. V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud vzdal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř. a soud vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně je provozovatelem vysílání ze zákona (z. č. 483/1991 Sb. o České televizi ve znění pozdějších přepisů) a televizní poplatek slouží k financování veřejné služby České televize dle § 1 z. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Žalovaný je přihlášen k placení televizních poplatků, a to na základě § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, neboť žalobkyně dopisem ze dne [datum], který žalovaný osobně převzal dne [datum], vyzvala žalovaného, aby do 30 dnů ode dne doručení dopisu podal přihlášku k placení televizních poplatků, doložil doklad o platbě anebo prohlásil, že nemá v domácnosti televizní přijímač. Žalovaný byl poučen o následcích, zejména o tom, že po uplynutí lhůty 30 dní se bude považovat za poplatníka ze zákona. Žalovaný na uvedený dopis nereagoval. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] informovala žalovaného o tom, že je evidován jako poplatník. 5. Soud dále dospěl k závěru, že v předmětném období žalovaný televizní poplatky žalobkyni nehradil, vyjma částky 0,33 Kč v měsíci únoru 2020. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. 7. Podle § 3 odst. 4 z. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí, že je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 6 cit. zák. měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Žalovaný je v prodlení se zaplacením televizního poplatku po dobu 11 měsíců, tedy celkem dluží žalobkyni částku 1 484,67 Kč (10 x 135 Kč + 134,67 Kč). 8. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, je zcela po právu nárok žalobkyně i na zákonný úrok z prodlení z požadované částky v kapitalizované výši 168,04 Kč. Podle § 7 odst. 2 z. č. 348/2005 Sb. platí, že televizní poplatek je splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Jestliže se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení od dat jednotlivých splátek až do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum], potom je nárok na částku ve výši 168,04 Kč zcela po právu a v souladu s § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb. 9. Soud v daném případě posoudil, že nárok žalobkyně má zcela oporu v citovaných ustanoveních zákona, neboť žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na zaplacení televizního poplatku a rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení. 10. Soud z těchto důvodů nároku žalobkyně v plném rozsahu vyhověl. 11. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a vzhledem k tomu, že žalobkyně měla plný úspěch ve věci, soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 400 Kč – zaplacený soudní poplatek. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobkyně a režijní paušály zvýšené o DPH nebyla žalobkyni přiznána, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně agendu televizních poplatků sama spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobkyně. Žalobkyně si zvolila možnost být ve sporu zastoupena advokátem, což je její právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby hradil náklady řízení takto vzniklé, viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne [datum]. Případně nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 3768/14 ze dne [datum], ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, že náklady na právní zastoupení žalobkyně při vymáhání televizních poplatků nejsou nákladem účelně vynaloženým, neboť se jedná o spor, který tvoří relativně běžnou agendu žalobkyně. Dostatečné personální vybavení žalobkyně pro kvalifikované hájení svých zájmů v těchto řízeních bez toho, že by byla nucena využít právní pomoc advokáta, je třeba presumovat. 12. Soud však žalobkyni přiznal náklady řízení analogicky podle §151 odst. 3 o. s. ř., tj. náklady řízení, na které má úspěšný účastník nárok mj. v případě, kdy nebyl zastoupen advokátem. Dále vzal soud v úvahu, že předmětný spor patří mezi spory, v nichž je návrh podáván na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, v nichž se domáhá zaplacení peněžité částky a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000Kč. 13. Podle §151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. 14. Podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon. Podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. pro účely vyhlášky se úkonem rozumí zejména mj. písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění. Žalobkyni tak náleží náhrada za 2 úkony v podobě návrhu ve věci samé a předžalobní výzvy k plnění v celkové výši 200 Kč a náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem částka ve výši 600 Kč, kterou je žalovaný v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně.