19 C 236/2021-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně po žalovaném žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) požadovala zaplacení částky 7 649 Kč s příslušenstvím, a to z titulu„ dohody o narovnání“, kterou se žalovaným uzavřela žalobkyně dne [2020]. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl žalovaný poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny, byť toliko fikcí, zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 3. Za dané procesní situace vyšel soud z žalobkyní předložených listinných důkazů, ze kterých zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [2020] smlouva označenou jako„ dohoda o narovnání“, ve které učinil žalovaný nesporným, že mu za právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) vznikl dluh ve výši 10 149 Kč, a to z titulu Smlouvy o dodávce služeb [číslo] přičemž se současně zavázal tento dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Z žalovaným nevyvráceného tvrzení žalobkyně potom vyplývá, že do podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný předmětný dluh v rozsahu částky 7 649 Kč neuhradil, přičemž se dostal do prodlení již se splátkou splatnou dne [2020]. 4. Jakkoli je předmětná smlouva označena jako„ dohoda o narovnání“ podle ustanovení § 1903 občanského zákoníku, nemůže být podle podepsaného soudu současně pochyb o tom, že tato dohoda obsahuje rovněž uznání předmětného dluhu, neboť podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Zákonné podmínky předvídané citovaným ustanovením občanského zákoníku tak byly v posuzované věci zjevně splněny, neboť žalovaný v písemné formě uznal svůj peněžitý dluh, přičemž rovněž v potřebné míře určitosti označil právní titul, na jehož základě měl tento dluh vzniknout. 5. V důsledku písemného uznání dluhu tak vznikla vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání skutečně existoval (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. 33 Odo 1028/2004), a žalovaný korektnost této domněnky nikterak nezpochybnil, a tak její obsah ani nevyvrátil. 6. Je tak namístě závěr, že žalobkyně osvědčila svůj nárok ve výši 7 649 Kč, soud tudíž shledal její požadavek v úplnosti za důvodný. 7. Jelikož se žalovaný dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 8. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.