19 C 260/2021-20 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení výše uvedené částky, jakožto dluhu, který měl vzniknout žalovanému z titulu smlouvy o dodávce vody, jež byla mezi účastníky řízení uzavřena, a na jejichž základě žalovaný odebral od žalobkyně pitnou vodu v celkové vyfakturované a posléze žalované výši 2 760 Kč. 2. Vzhledem k tomu, že není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jeho předmětem je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno v úplnosti vyhovět. 4. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o dodávce vody (na č. l. 13), podle které se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat pitnou vodu a žalovaný se zavázal žalobkyni za odebranou pitnou vodu platit tzv. vodné a stočné (dále jen„ vodné“). Vodné za období od května do [měsíc] roku 2020, splatné dne [datum], ve výši 2 760 Kč (viz č. l. 15) však žalovaný podle žalovaným nevyvrácených tvrzení žalobkyně nezaplatil, a neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy (viz č. l. 16). 5. Z hlediska právního hodnocení věci postačí uvést, že smlouva uzavřená ve smyslu ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, ve znění pozdějších předpisů, není ve zjevném rozporu s žádnou kogentní normou občanského práva, žalovanému tak vznikla povinnost shora specifikovanou částku – cenu odebrané pitné vody – žalobkyni zaplatit, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení. 6. Jelikož tak žalovaný dosud patrně neučinil, zavázal jej k tomu soud prvním výrokem tohoto rozsudku, a to ve lhůtě předvídané v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 21 %. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že předmětný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit právě pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.