17 C 214/2023-25 — Okresní soud v Domažlicích

1. Manželka se žalobou, která byla doručena soudu dne [datum], domáhala rozvodu manželství. Manželství bylo uzavřeno dne [datum] na Státním hradu a zámku v [obec]. U obou se jedná o manželství první, oba jsou české národnosti, české státní příslušnosti. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manžela a manželky]. Z manželství se narodil nezletilý syn [jméno] a nezletilý syn [jméno]. Manželství bylo z počátku spokojené bez vážnějších problémů, následně došlo k názorovým neshodám pramenících z povahových odlišností, kdy manželé měli odlišné představy o společném životě a trávení volného času. V květnu 2023 se manželka odstěhovala, došlo k citovému odcizení. Manželství neplní dlouhodobě svoji funkci. 2. Manžel uvedl, že s návrhem na rozvod manželství souhlasí a k návrhu manželky se připojil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 384 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) podle kterého platí, že podá-li návrh na zahájení řízení jeden z manželů a druhý z manželů se k návrhu připojí, postupuje soud stejně jako by bylo řízení zahájeno návrhem společným. 4. V této souvislosti je nutné uvést, že manželé soudu nepředložili dohodu o úpravě vzájemných majetkových poměrů, práv a povinností, společného bydlení na dobu po rozvodu. Z procesního hlediska se tedy v projednávané věci jedná o společný návrh, avšak nikoliv o společný návrh, jak jej chápe zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ NOZ“), proto je vyloučen postup dle § 757 odst. 1, 2 NOZ. S ohledem na absenci odkazu v zákoně o zvláštních řízeních soudních na NOZ vychází soud z toho, že kategorie společného návrhu je pojata odlišně v hmotněprávním a procesním předpisu. Jinými slovy, zatímco společný návrh podle NOZ je společným návrhem dle z. ř. s., společný návrh dle z. ř. s. nemusí být společným návrhem dle NOZ a soud je povinen ve druhém případě zjišťovat příčiny rozvratu. 5. Z oddacího listu, z občanského průkazu manželky a registru osob soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno u obou účastníků jako první. Účastníci jsou české národnosti, české státní příslušnosti. Společné bydliště měli v obvodu Okresního soudu v Domažlicích, na adrese: [adresa manžela a manželky]. Z manželství se narodil syn [jméno], [datum narození] a syn [jméno], [datum narození]. 6. O výchově a výživě nezletilých dětí bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 9. 2023, čj. [číslo jednací], [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Byla tak splněna podmínka podle § 755 odst. 3 NOZ, tedy že před rozhodnutím o rozvodu manželství je nutno upravit práva a povinnosti rodičů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu. 7. Podle § 755 odst. 1 NOZ manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 8. Soud dále zjistil z výslechu účastníků, že mezi manželi došlo ke zhoršení vztahů 2 až 3 roky zpátky. Manželé spolu nekomunikovali, což vyvrcholilo navázáním jiného citového vztahu manželky. Manželka se před 6 měsíci odstěhovala ze společné domácnosti jinam. 9. Soud má za to, že rozvod v tomto případě není v rozporu se zájmem nezletilých, neboť z účastnických výpovědí manželů a výše citovaného rozsudku soud zjistil, že synové jsou svěřeni do společné péče manželů, která funguje a výživné je řádně hrazeno. 10. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k přesvědčení, že manželství účastníků je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze obnovení soužití manželů očekávat. Takto vzniklý a ke dni vyhlášení rozsudku stále trvající stav rozvratu manželství podle ustanovení § 755 odst. 1 NOZ odůvodňuje, aby manželství účastníků bylo rozvedeno. Příčinou rozvratu manželství je navázaný vztah manželky s další osobou, což vedlo i k odstěhování manželky ze společné domácnosti. 11. S ohledem na splnění všech zákonem stanovených předpokladů soud manželství účastníků rozvedl. 12. Podle ustanovení § 23 z. ř. s. platí, že žádný z účastníků řízení ve statusových věcech manželství, tedy i v řízení o rozvodu manželství, nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu, avšak takové okolnosti v této věci zjištěny nebyly, proto soud výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.