17 C 36/2023-38 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne [datum] domáhala vyklizení nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. stav. [číslo], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], k. ú. [název obce], [územní celek] (dále jen„ nemovité věci“). 2. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] nájemní smlouvu k prostoru sloužícímu k podnikání, který se nachází v budově bez čp., který je součástí pozemku parc. [číslo]. Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou, a to do [datum], měsíční nájemné bylo ve výši 1 000 Kč, splatné vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaný nájemné řádně nehradil, proto jej žalobkyně vyzvala dopisem ze dne [datum] (v žalobě je chybně uvedeno [datum]) k řádnému plnění povinností plynoucích z nájemního poměru a k úhradě dlužného nájemného. Dlužné nájemné ve výši 30 000 Kč žalovaný neuhradil. Žalobkyně proto dne [datum] zaslala žalovanému výpověď z nájemního poměru pro porušení jeho povinností. Žalovaný žádné námitky neuplatnil. Žalovaný do dnešního dne nevyklidil předmětné nemovité věci. 3. Žalovaný popřel samotné uzavření nájemní smlouvy. Nájemní smlouvu vytvořila žalobkyně bez vědomí žalovaného. Žalovaný smlouvu nepodepsal. Žalobkyně zneužila vztahu se žalovaným. Osobní vztah účastníků byl ukončen na přelomu roku 2021 a 2022. Žalobkyně od roku 2018 zajišťovala účetní agendu žalovanému. Z důvodu oddělení podnikatelských aktivit existovala ústní dohoda, že nemovité věci budou dočasně zapsány do výlučného vlastnictví žalobkyně. Nemovité věci byly vydraženy za částku 1 620 000 Kč, kdy žalovaný uhradil z vlastních prostředků 620 000 Kč a částku 1 000 000 Kč si zapůjčil od třetí osoby, [jméno] [příjmení]. Žalovaný do rekonstrukce nemovité věci vložil celkem 3 059 627 Kč a rovněž za žalovanou hradil hypoteční úvěr ve výši 3 000 000 Kč, který si vzala na sebe žalobkyně s vědomím žalovaného. Měsíční splátky ve výši cca 10 000 Kč hradil rovněž žalovaný, a to až do konce roku 2021. Navrhl, aby soud žalobu zcela zamítl s tím, že finanční vypořádání bude předmětem samostatného žalobního návrhu. 4. Mezi účastníky byly nesporné následující skutečnosti. 5. Věci žalovaného se nacházejí ve stodole, která je součástí pozemku parc. č. stav. [číslo] a na pozemku parc. [číslo] chová žalovaný psa, vše v k. ú. [název obce]. 6. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je zapsaná jako vlastník nemovitých věcí s tím, že na nemovitých věcech vázne zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba] a další omezení vlastnického práva spojené s úvěrem na koupi nemovitých věcí. 7. Z výzvy ze dne [datum] a dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného nájemného a dopisem ze dne [datum] dala žalovanému výpověď z nájemního vztahu a vyzvala k vyklizení nemovitých věcí. 8. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že nemovité věci i po rozchodu se žalobkyní (2021) užívá, neboť je má za svoje vlastní. Žalobkyně mu slíbila, že v případě rozchodu nemovité věci převede na žalovaného. 9. Mezi stranami je nesporné, že neexistuje žádný nájemní vztah, když žalobkyně tvrdí, že nájemní smlouva skončila výpovědí z její strany a žalovaný tvrdí, že nájemní smlouvu vůbec nepodepsal. Ke dni rozhodování soudu tedy mezi stranami neexistuje žádný smluvní vztah, na základě kterého by žalovaný mohl předmětné nemovitosti užívat. K dotazu soudu žalovaný sdělil, že nemovité věci užívá na základě ústního příslibu žalobkyně, že v případě rozvratu jejich vztahu odejde„ s taškou“ a nemovité věci s úvěrem na něj převede. 10. Soud nepovažoval za nezbytné nechat zpracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví na zjištění, zda nájemní smlouva byla, nebo nebyla podepsána žalovaným. V případě, že by nájemní smlouvu žalovaný skutečně podepsal, potom by nájemní vztah byl ukončen výpovědí ze strany žalobkyně, přičemž doručení této výpovědi žalovaný nezpochybnil. 11. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 12. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný bez právního důvodu užívá nemovité věci, a to konkrétně pozemek parc. č. stav. [číslo] včetně stodoly a pozemek parc. [číslo] (chov psa), přičemž tak neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobkyně. Jak již bylo uvedeno, nájemní smlouva mezi účastníky ke dni rozhodování soudu neexistuje a soud se z důvodu hospodárnosti řízení nezaobíral tím, zda nájemní smlouva byla nebo nebyla podepsána žalovaným. Žalovaný své užívací právo dovozuje na základě ústní dohody se žalovanou, že v případě jejich rozchodu nemovité věci převede na žalovaného. I kdyby tomu tak bylo, neboť smlouva o smlouvě budoucí týkající se nemovité věci nemusí mít písemnou formu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 72/2021, ze dne 27. 5. 2022) nemělo by to vliv na vlastnické právo žalobkyně ke dni rozhodování soudu. Navíc vůli ukončit užívací vztah, pokud existoval po dobu vztahu účastníků, projevila žalobkyně podáním žaloby. Žalovaný sám avizoval, že další spory bude řešit samostatnou žalobou, zejména otázku finančního vypořádání týkající se nemovitých věcí, respektive jejich zhodnocení. Ze zamýšleného budoucího postupu lze usuzovat, že ani on sám se necítí jako vlastník nemovitých věcí, ale jako osoba, která investovala své finanční prostředky do cizí nemovitosti, a bude proto žádat vydání bezdůvodného obohacení. 13. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl, a to ohledně pozemku parc. č. stav. [číslo] a [číslo] vše v k. ú. [název obce]. 14. Soud zamítl žalobu ohledně dalších dvou pozemků, neboť z nesporných skutečností vyplynulo, že žalovaný užívá pouze pozemky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Jestliže žalovaný neužívá pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] v k. ú. [název obce], potom nezasahuje do vlastnického práva žalobkyně. Soud dodává, že ani v žalobě se netvrdí, že by žalovaný užíval jiné pozemky než stodolu, která je součástí pozemku p. č. st. [číslo]. 15. Výrokem III. rozsudku soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch účastníků je shodný. Žalobkyně uspěla v části - vyklizení dvou pozemků - a žalovaný uspěl rovněž ohledně dvou pozemků, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.