19 C 151/2022-59 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmět řízení vymezil žalobce v žalobě tak, že se domáhal vyklizení v prvním výroku tohoto rozsudku specifikovaného bytu. Aktivní a pasivní legitimaci účastníků doložil žalobce výpisem z katastru nemovitostí a (pod) nájemní smlouvou, jež byla uzavřena na dobu určitou – do [datum]. Jelikož žalovaná, jež byla členkou žalobce, ovšem členství v bytovém družstvu jí zaniklo v roce 2011, v bytě stále setrvává, užívá podle žalobce byt bez právního důvodu. Žalobce se proto obrátil se svým návrhem na vyklizení předmětného bytu na soud. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě vyslovila pochybnost o důvodnosti jejího vyloučení z družstva v roce 2011, nadto zdůraznila, že si nedokáže představit, že by měla být – spolu se synem, jenž trpí chronickou duševní poruchou – z předmětného bytu vystěhována. Závěrem svého vyjádření pak dala žalovaná najevo, že vskutku nechápe, proč by případně kvůli drobným nedoplatkům v minulosti měla být z bytu vystěhována. 3. Při jednání dne [datum] žalovaná připustila, že skutečnost, že s ní již nebyla obnovena (pod) nájemní smlouva, může souviset s předchozím problematickým jednáním jejího„ druhého“ syna, jenž je nyní ve výkonu trestu odnětí svobody. Soud nicméně jednání odročil, aby žalobce osvětlil, co vše podstatné předcházelo podání žaloby, a současně kdy (a v jaké výši) byl žalované vyplacen tzv. vypořádací podíl. 4. Z vyjádření žalobce ze dne [datum] se podává, že žalovaná má u žalobce dosud nevyplacený vypořádací podíl ve výši 21 660 Kč, přičemž k jeho vyplacení může podle stanov dojít až po vyklizení předmětného bytu. 5. Při jednání dne [datum], ze kterého se žalovaná (ze zdravotních důvodů) omluvila (přičemž v rámci omluvy mj. zdůraznila, že do předmětného bytu v minulosti podstatným způsobem investovala – např. do nákupu nových platových oken), soud seznámil žalobce s předběžným právním názorem, že za daného procesního stavu, by záměr žalobce vyplatit žalované na vypořádacím podílu toliko částku 21 668 Kč musel konsekventně vést k zamítnutí žaloby z důvodu rozporu s dobrými mravy. 6. V podání ze dne [datum] žalovaná uvedla, že„ se nechce jen tak vzdát“, přičemž požádala o ustanovení advokáta, dne [datum] (tedy v den, kdy bylo u zdejšího soudu řešeno opatrovnictví jejího syna) nicméně žalovaná vzala tento návrh zpět, přičemž současně výslovně uvedla, že se zavazuje spolu se svým synem vystěhovat a vyklizený byt předat žalobci do [datum] (srov. č. l. 53 a 54). 7. Nastala tak procesní situace, již je možno klást na roveň situaci předcházející vydání rozsudku pro uznání (srov. ustanovení § 153a odst. 1 občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“). 8. Postačí proto uvést, že podle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 9. V posuzované věci je zřejmé, že žalované odpadl právní důvod užívání bytu uplynutím sjednané doby nájmu, tedy nejpozději dnem [datum]. Po tomto datu tak žalovaná zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobce, a žalobce má právo na ochranu podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku. Soud proto podané reivindikační žalobě vyhověl a rozhodl o povinnosti žalované byt vyklidit, neboť žalované nesvědčí žádný právní titul k užívání předmětného bytu a žalobce jako jeho vlastník se tak důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva. 10. Nad rozhodný rámec soud dodává, že otázka výše vypořádacího podílu nebyla v posledku předmětem tohoto řízení, a proto soud – za situace, kdy žalovaná nárok žalobce uznala – bez dalšího žalobě vyhověl. Soud přesto považuje za vhodné zdůraznit, že při stanovení výše vypořádacího podílu by se žalobce měl řídit závěry přijatými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 29. 3. 2018 sp. zn. 27 Cdo 5168/2017; v opačném případě by žalobce porušil základní majetková práva žalované. 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované stanovil lhůtu k vyklizení bytu, jež ve svém důsledku koresponduje se lhůtou, ke které se sama zavázala. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 13 600 Kč; účelně vynaložené náklady žalobce představuje vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (viz dále) odměna právního zástupce za sedm úkonů právní služby v celkové výši 10 500 Kč a sedm paušálních náhrad v celkové výši 2 100 Kč. V rámci náhrady soud kalkuloval u soudního poplatku pouze s částkou 1 000 Kč, neboť vzal do úvahy, že žalobci byl nakonec k dispozici smír účastníků (u kterého by soud vracel na soudním poplatku částku 1 000 Kč), žalobce však k tomuto řešení ze soudu neznámých důvodů nepřikročil. Oproti žalobcem předloženému vyúčtování jím vynaložených nákladů řízení pak soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení poradu s klientem dne [datum], neboť z obsahu spisu není vůbec jasné, z jakého právně relevantního důvodu bylo k této poradě přikročeno; pakliže proto, že žalobce v průběhu řízení změnil právního zástupce, postačí uvést, že podle mínění soudu byl tento úkon právní služby„ konzumován“ již prvním úkonem ve věci, tedy jejím převzetím prvním právním zástupcem.