19 C 204/2023-20 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhá vydání věci – měřícího zařízení (dále též jen„ plynoměr“), které je umístěno v místě spotřeby v bytě [číslo] na adrese [ulice a číslo] v [obec]. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 7. 9. 2023 č. j. 19 C 204/2023-15 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě výzvami ke zpřístupnění plynoměru (ze dne [datum] a [datum]), třemi protokoly o neúspěšném pokusu o demontáž plynoměru (ze dne [datum], [datum] a [datum]) a oznámením o neoprávněném odběru plynu a neoprávněné distribuci plynu ze dne [datum] (vše v přílohové obálce na č. l. 3). 4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná měla s žalobkyní uzavřenou smlouvu o připojení k distribuční soustavě, a jelikož ke dni [datum] mělo dojít k ukončení dodávek plynu, měla žalovaná povinnost umožnit demontáž měřícího zařízení – ve vlastnictví žalobkyně jakožto distributora plynu, tuto svoji povinnost však žalovaná nesplnila, pročež se distribuce plynu od tohoto okamžiku považuje za neoprávněný odběr, což ovšem nezbavuje žalovanou povinnosti vydat žalobkyni předmětný plynoměr, jenž je v jejím vlastnictví. 5. Za dané důkazní situace (kdy žalovaná v důsledku své procesní pasivity nikterak nesporuje listinnými důkazy prokázaná tvrzení žalobkyně), tak má soud za to, že v dané věci jsou splněny podmínky předvídané v ustanovení § 1040 občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními § 71 odst. 6 a § 74 odst. 4 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a rovněž s přihlédnutím k obsahu vyhlášky Energetického regulačního úřadu č. 349/2015 Sb., o Pravidlech trhu s plynem, pročež je namístě závěr, že žalovaná bezdůvodně zadržuje věc ve vlastnictví žalobkyně (srov. přiměřeně § 71 odst. 1 a 8 energetického zákona), a tudíž je povinna jí tuto věc vydat, tedy postupovat způsobem specifikovaným v prvním výroku tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po částce 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, zvýšená o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.