19 C 372/2022-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 20 345,49 Kč (spolu s příslušenstvím), odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi účastnicemi řízení Smlouvou o úvěru ze dne [datum]. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. 1. 2023 č. j. 19 C 372/2022-16 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět. 3. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalované, jež v řízení neuplatnila žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým závěrům. 4. Žalovaná na základě shora identifikované smlouvy mohla čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč; úrok byl sjednán ve výši 14,9 % ročně. Jelikož žalovaná porušila své povinnosti – dostala se do prodlení, žalobkyně přistoupila dne [datum] k zepslatnění úvěru, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne [datum]. Ke dni podání žaloby činila pohledávka žalobkyně za žalovanou částku 20 345,49 Kč s příslušenstvím. 5. Podle názoru soudu je žalobkyní uplatněný nárok důvodný, neboť vychází z příslušných smluvních ujednání, jež současně nejsou v rozporu s kogentními normami občanského zákoníku (primárně s ustanoveními § 2395 a násl.), resp. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť z žalobkyní předložených důkazů je mimo jiné zřejmé, že žalobkyně (kontextuálně) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. 6. Žalobkyně současně řádně„ moderovala“ ujednaný úrok na výši požadovanou ustanovením § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění. 7. Jelikož se žalovaná prokazatelně dostala do prodlení se svým peněžitým dluhem, náleží žalobkyni vedle smluvního úroku rovněž zákonný úrok z prodlení v jí požadované výši, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 8. Soud tak prvním výrokem tohoto rozsudku plně vyhověl žalobě, neboť žalobkyně předloženými listinnými důkazy svůj nárok v potřebné míře osvědčila, přičemž žalovaná, jež patrně o probíhajícím řízení nemá žádné povědomí, z podstaty věci tyto listinné důkazy, resp. skutková tvrzení žalobkyně nezpochybnila. Skutečnost, že si žalovaná v rozporu se zásadou, podle které si každý má střežit svá práva, nepřebírá poštu ani na adrese označené ve smlouvě, ani na adrese evidovaného trvalého pobytu, přitom nemůže jít z procesního hlediska k tíži žalobkyně. 9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 814 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 900 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 266 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.