20 C 180/2023-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou na žalovaném domáhala vydání věci (dále též jen„ plynoměr“), která je umístěna v místě spotřeby č. EIC [číslo], ulice [adresa žalovaného]. Konkrétně se jedná o plynoměr výrobní [číslo]. 2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil; soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila, přičemž vyslovila souhlas s jednáním v její nepřítomnosti. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, jmenovitě protokolu o výměně z důvodu rekonstrukce, listiny demontáž – měření neoprávněný odběr, protokolu o odpojení dodávky pro neplacení, oznámení o neoprávněném odběru plynu z [datum] a [datum], žádosti o ukončení distribuce plynu a řádu provozovatele distribuční soustavy. 4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný měl uzavřenou smlouvu o připojení k distribuční soustavě, a jelikož ke dni [datum] mělo dojít k ukončení dodávek plynu, měl žalovaný povinnost umožnit demontáž měřícího zařízení – ve vlastnictví žalobkyně jakožto distributora plynu, tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil, pročež se distribuce plynu od tohoto okamžiku považuje za neoprávněný odběr, což ovšem nezbavuje žalovaného povinnosti vydat žalobkyni předmětný plynoměr, jenž je v jejím vlastnictví. 5. Za dané důkazní situace (kdy žalovaný v důsledku své procesní pasivity nikterak nesporuje listinnými důkazy prokázaná tvrzení žalobkyně), tak má soud za to, že v dané věci jsou splněny podmínky předvídané v ustanovení § 1040 občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními § 71 odst. 6 a § 74 odst. 4 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a rovněž s přihlédnutím k obsahu vyhlášky Energetického regulačního úřadu č. 349/2015 Sb., o Pravidlech trhu s plynem, pročež je namístě závěr, že žalovaný bezdůvodně zadržuje věc ve vlastnictví žalobkyně (srov. přiměřeně § 71 odst. 1 a 8 energetického zákona), a tudíž je povinen jí tuto věc vydat, tedy postupovat způsobem specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 644,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 249,92 Kč za 300 ujetých km v částce 2 449,92 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 449,92 Kč ve výši 2 194,48 Kč.