7 C 198/2023-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne [datum], se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud určit, že žalobce není vlastníkem vozidla [název automobilu] [název automobilu] [registrační značka] od [datum], a dále žádal, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému. 2. Žalobce tento svůj návrh odůvodnil tím, že uzavřeli s žalovaným dne [datum] kupní smlouvu na prodej vozidla [název automobilu] [název automobilul] [registrační značka] a toto vozidlo bylo předáno žalovanému do jeho dispozice, a byl to on, kdo měl realizovat přepis vozidla na jeho osobu v Centrálním registru motorových vozidel, žalovaný si však své povinnosti řádně neplnil. 3. Žalovaný s návrhem žalobce v základu souhlasil, a uvedl, že si je vědom kupní smlouvy, která byla uzavřena mezi jím a žalobcem. Předmětné vozidlo během krátké doby, asi týdne, převedl dál, asi na třetí osobu, jejíž specifikaci již nedokázal určit, neměli písemnou smlouvu, a byla to tato třetí osoba, která měla realizovat přepis tohoto vozidla na sebe. 4. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce předal žalovanému [název automobilu] [registrační značka], rok výroby 1970, tyto skutečnosti žalovaný nerozporoval. Z předmětné smlouvy soud dále zjistil, že převod vozidla měl hradit kupující, tzn. žalovaný. Na základě předmětné smlouvy se dále do dispozice žalovaného dostal technický průkaz velký, technický průkaz malý, karta, kupní smlouva. Předmětná kupní smlouva měla nahrazovat technický průkaz po dobu převodu majitelů z 11. 7. do [datum]. 5. Z vyjádření [stát. instituce] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl vyzván, aby se dostavil k podání vysvětlení ve věci správního deliktu – pojištění odpovědnosti podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., týkající se vozidla [název automobilu] [číslo] [registrační značka]. Na základě podkladů, obsažených ve spise České kanceláře pojistitelů ze dne [datum] bylo oznámeno podezření ze spáchání správního deliktu podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 168/ 1999 Sb., kdy právnická osoba se dopustila tohoto jednání tím, že do 14ti dnů neodevzdala registrační značky na [značka automobilu] [číslo] [registrační značka], pojištění odpovědnosti za škodu, způsobenou provozem vozidla, vznikla k [datum]. Změna o vozidle nebyla nahlášena do registru vozidel. 6. Písemností [stát. instituce], Územní odbor [obec], Obvodní oddělení [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že věc, která byla oznámena ze strany žalobce, byla kvalifikovaná jako přestupek podle § 83 odst. 1 b) zákona č. 56/2001 Sb., a dle tehdy platné právní úpravy, byl za převod vozidla odpovědný jak prodávající tak kupující. Nicméně policejní orgány měly za to, že právě existence plné moci, která zmocňovala kupujícího k převodu vozidla, zprošťuje prodávajícího, tedy [název žalobkyně], odpovědnosti za citovaný přestupek. 7. Žalovaný nezpochybnil to, že to byl on, kdo měl převést předmětné vozidlo na sebe a neučinil tak. 8. S ohledem na stav dokazování, postoj žalovaného, soud považuje skutková tvrzení, obsažená v žalobě za prokázaná a žalobce unáší důkazní břemeno. S poukazem na nález Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 114/20 z [datum] je zřejmé, že jediným způsobem, jak se může osoba žalobce bránit, a docílit výmazu svého subjektu z registru evidence vozidel, je přes určovací žalobu o neexistenci vlastnického práva k předmětnému osobnímu automobilu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nebyl ke dni [datum] vlastníkem předmětného vozidla. Následně pak tato osoba bude muset činit kroky, které iniciují správní řízení s argumentací, že zápis, uvedený v evidenci registru vozidel, neodpovídá realitě. 9. Po provedeném dokazování a po posouzení okolností daného případu, soud vyhověl plně nároku žalobce a rozhodl o tom, že žalobce není vlastníkem vozidla [název automobilu] [číslo] [registrační značka] od [datum], od doby, kdy převedl vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného. 10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě to byl žalobce, kdo byl plně ve věci úspěšný, a komu náleží právo na přiznání plné náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna za 3 úkony právní služby – 3 x 2500 Kč podle § 9 odst. 3 písma), § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. (příprava, převzetí, sepis návrhu, účast u jednání dne [datum]), 3 režijní paušály – 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb., cestovné [obec] [obec] a zpět- 20 km, amortizace 5,20 Kč na 1 km, cena pohonné hmoty 34,40 Kč na 1 l, průměrná spotřeba 4,1 l na 100 km- celkem 132,20 Kč, ztráta času podle § 14 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. za ½ h - 100 Kč, 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částka ve výši 12 445 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].