17 C 105/2023-42 — Okresní soud v Domažlicích

1. Manžel se návrhem, který byl soudu doručen dne , datum, , domáhal rozvodu manželství. Manželství bylo uzavřeno dne , datum, před , název úřadu, . Manžel je státním příslušníkem , název země, republiky, manželka státní příslušník , název země, . Poslední společné bydliště bylo na , adresa, , adresa, . Manželství je nefunkční.2. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je dána pravomoc českých soudů k rozhodnutí v této věci vzhledem ke skutečnosti, že manželka je , název země, státním občanem. Dále se soud zabýval otázkou, podle kterého právního řádu má být věc posouzena a rozhodnuta.3. Pravomoc českých soudů k rozhodnutí v této věci je dána na základě článku 3 písm. a), bod i) nařízení Rady (EU) č. 2019/1111, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, a to s ohledem na poslední společné bydliště účastníků na území České republiky (v obvodu Okresního soudu v Domažlicích) a na skutečnost, že manželé v České republice mají obvyklý pobyt.4. Mezi Českou republikou a , název země, je uzavřena smlouva o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních, která byla vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 42/1989 Sb., tato pak ve svém čl․ 27 upravuje rozvod, rozhodné právo a pravomoc soudu. Podle čl. 27 odst. 1, 2 platí, že rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době zahájení řízení; je-li v době zahájení řízení jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád smluvní strany, před jejímž soudem se koná řízení.5. S ohledem na tyto skutečnosti pak soud aplikoval pro rozvod daného manželství české hmotné právo, když v době zahájení řízení měli manželé v České republice obvyklé bydliště.6. Manželka se při jednání, které se konalo dne , datum, , připojila k návrhu na rozvod manželství a souhlasila s ním.7. Soud ve věci postupoval podle § 384 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) podle kterého platí, že podá-li návrh na zahájení řízení jeden z manželů a druhý z manželů se k návrhu připojí, postupuje soud stejně jako by bylo řízení zahájeno návrhem společným.8. V této souvislosti je nutné uvést, že manželé soudu nepředložili dohodu o úpravě vzájemných majetkových poměrů, práv a povinností, společného bydlení na dobu po rozvodu. Z procesního hlediska se tedy v projednávané věci jedná o společný návrh, avšak nikoliv o společný návrh, jak jej chápe zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „NOZ“), proto je vyloučen postup dle § 757 odst. 1, 2 NOZ. S ohledem na absenci odkazu v zákoně o zvláštních řízeních soudních na NOZ vychází soud z toho, že kategorie společného návrhu je pojata odlišně v hmotněprávním a procesním předpisu. Jinými slovy, zatímco společný návrh podle NOZ je společným návrhem dle z. ř. s., společný návrh dle z. ř. s. nemusí být společným návrhem dle NOZ a soud je povinen ve druhém případě zjišťovat příčiny rozvratu.9. Z oddacího listu, z průkazu manželky a registru osob soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno u manželky i manžela jako první. Manžel je české národnosti, české státní příslušnosti, manželka je , název země, státní příslušnosti. Společné bydliště měli v obvodu Okresního soudu v Domažlicích, v , adresa, . Z manželství se narodila dcera , jméno FO, , nar. , datum, a syn , jméno FO, , nar. , datum, .10. O výchově a výživě nezletilých dětí bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , , spisová značka, , číslo, který nabyl právní moci dne , datum, .11. Soud z výslechu účastníků má za prokázané, že manželé spolu nežijí téměř tři roky, odcizili se vlivem odlišných zájmů, kdy manžel se zajímal o fotbal a rybaření. Manželka v , název města, pobývala sama bez kamarádů. Začala jezdit na víkendy k rodičům do Plzně a následně vlivem vzájemného odcizení každý z manželů navázal nový partnerský vztah. Oba partnerské vztahy trvají po dobu dvou let, manžel v současné době bydlí v , adresa, se svou partnerkou a manželka bydlí ve , adresa, se svým partnerem. Mezi partnery manželů a dětmi jsou velmi dobré vztahy. Střídává péče o děti je funkční a manželé se dokáží shodnout na péči a styku.12. Podle ust. § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.13. Soud má za to, že rozvod manželství v tomto případě není v rozporu se zájmy nezletilých dětí, neboť z účastnických výpovědí manželů soud zjistil, že střídává péče je funkční, děti mají pozitivní vztah k partnerům manželů a manželé jsou schopni se na věcech ohledně dětí dohodnout.14. Soud konstatuje, že byla splněna podmínka podle § 755 odst. 3 NOZ, tedy že před rozhodnutím o rozvodu manželství je nutno upravit práva a povinnosti rodičů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu.15. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k přesvědčení, že manželství účastníků je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze obnovení soužití manželů očekávat. Důvodem pro rozvrat manželství je – jak již bylo výše uvedeno – vzájemné odcizení a nové citové vztahy obou manželů.16. Takto vzniklý a ke dni vyhlášení rozsudku stále trvající stav rozvratu manželství podle ustanovení § 755 odst. 1 NOZ odůvodňuje, aby manželství účastníků bylo rozvedeno.17. S ohledem na splnění všech zákonem stanovených předpokladů soud manželství účastníků rozvedl.18. Podle ustanovení § 23 z. ř. s. platí, že žádný z účastníků řízení ve statusových věcech manželství, tedy i v řízení o rozvodu manželství, nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu, avšak takové okolnosti v této věci zjištěny nebyly, proto soud výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.