17 C 312/2023-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Manželka se návrhem, který byl soudu doručen dne , datum, , domáhala rozvodu manželství. Manželství bylo uzavřeno dne , datum, před orgánem , právnická osoba, , adresa, , právnická osoba, manželství se narodil dne , datum, nezletilý syn , jméno FO, . Oba účastníci jsou státními občany ČR, u obou účastníků jde o první manželství a poslední společné bydliště manželů bylo na adrese , adresa, . Manželství dlouhodobě neplní svojí funkci a je pouze formálním svazkem. Manželé spolu nesdílí společnou domácnost a nemají ani zájem na obnovení společného soužití.2. Manžel uvedl, že s návrhem na rozvod manželství souhlasí a při jednání soudu se manžel k návrhu manželky připojil.3. Soud ve věci postupoval podle § 384 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) podle kterého platí, že podá-li návrh na zahájení řízení jeden z manželů a druhý z manželů se k návrhu připojí, postupuje soud stejně jako by bylo řízení zahájeno návrhem společným.4. V této souvislosti je nutné uvést, že manželé soudu nepředložili dohodu o úpravě vzájemných majetkových poměrů, práv a povinností, společného bydlení na dobu po rozvodu. Z procesního hlediska se tedy v projednávané věci jedná o společný návrh, avšak nikoliv o společný návrh, jak jej chápe zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „NOZ“), proto je vyloučen postup dle § 757 odst. 1, 2 NOZ. S ohledem na absenci odkazu v zákoně o zvláštních řízeních soudních na NOZ vychází soud z toho, že kategorie společného návrhu je pojata odlišně v hmotněprávním a procesním předpisu. Jinými slovy, zatímco společný návrh podle NOZ je společným návrhem dle z. ř. s., společný návrh dle z. ř. s. nemusí být společným návrhem dle NOZ a soud je povinen ve druhém případě zjišťovat příčiny rozvratu.5. Z oddacího listu, z občanského průkazu účastníků a registru osob soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno u obou manželů jako první. Účastníci jsou české národnosti, české státní příslušnosti. Společné bydliště měli v obvodu Okresního soudu v Domažlicích. Z manželství se narodil syn , jméno FO, , nar. , datum, .6. O výchově a výživě nezletilého syna bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , , spisová značka, , číslo, , který nabyl právní moci dne , datum, .7. Z výslechu manželů soud zjistil, že příčinou rozvratu byla názorová a povahová odlišnost mezi účastníky řízení, což vedlo ke ztrátě komunikace mezi manželi a vedlo až k citovému odcizení, což vyvrcholilo odstěhováním manželky v prosinci 2023 a manželčiným navázáním nového citového vztahu.8. Podle ust. § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.9. Soud má za to, že rozvod manželství v tomto případě není v rozporu se zájmy nezletilého syna, neboť z účastnických výpovědí manželů soud zjistil, že otec výživné hradí a styk mezi synem a manželem probíhá.10. Soud konstatuje, že byla splněna podmínka podle § 755 odst. 3 NOZ, tedy že před rozhodnutím o rozvodu manželství je nutno upravit práva a povinnosti rodičů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu.11. Soud zjistil, že mezi manželi došlo k rozvratu na základě názorové a povahové odlišnosti mezi účastníky řízení, což vedlo ke ztrátě komunikace mezi manželi a vedlo až k citovému odcizení, což vyvrcholilo odstěhováním manželky v prosinci 2024.12. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k přesvědčení, že manželství účastníků je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze obnovení soužití manželů očekávat. Důvodem pro rozvrat manželství jsou – jak již bylo výše uvedeno - názorové a povahové odlišnosti. Takto vzniklý a ke dni vyhlášení rozsudku stále trvající stav rozvratu manželství podle ustanovení § 755 odst. 1 NOZ odůvodňuje, aby manželství účastníků bylo rozvedeno.13. S ohledem na splnění všech zákonem stanovených předpokladů soud manželství účastníků rozvedl.14. Podle ustanovení § 23 z. ř. s. platí, že žádný z účastníků řízení ve statusových věcech manželství, tedy i v řízení o rozvodu manželství, nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu, avšak takové okolnosti v této věci zjištěny nebyly, proto soud výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.