19 C 103/2024-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala vydání věci (dále též jen „plynoměr“), která je umístěna v místě spotřeby na adrese: , adresa, v , název města, .2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno v úplnosti vyhovět.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě předmětnou Smlouvou o připojení k distribuční soustavě ze dne , datum, , dokumentem označeným jako Protokol o osazení Plynoměru ze dne , datum, , třemi protokoly o neúspěšném pokusu o demontáž plynoměru (ze dne , datum, , , datum, a , datum, ), Oznámením o neoprávněném odběru ze dne , datum, a , datum, , Žádostí o ukončení distribuce plynu, listinou označenou jako Demontáž – měřený neoprávněný odběr a předžalobní výzvou ze dne , datum, (vše v přílohové obálce na č. l. 3).4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný měl s žalobkyní uzavřenou smlouvu o připojení k distribuční soustavě, a jelikož ke dni , datum, mělo dojít k ukončení dodávek plynu, měl žalovaný povinnost umožnit demontáž měřícího zařízení – ve vlastnictví žalobkyně jakožto distributora plynu, tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil, pročež se distribuce plynu od tohoto okamžiku považuje za neoprávněný odběr, což ovšem nezbavuje žalovaného povinnosti vydat žalobkyni předmětný plynoměr, jenž je v jejím vlastnictví.5. Za dané důkazní situace (kdy žalovaný v důsledku své procesní pasivity nikterak nesporuje listinnými důkazy prokázaná tvrzení žalobkyně), tak má soud za to, že v dané věci jsou splněny podmínky předvídané v ustanovení § 1040 občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními § 71 odst. 6 a § 74 odst. 4 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a rovněž s přihlédnutím k obsahu vyhlášky Energetického regulačního úřadu č. 349/2015 Sb., o Pravidlech trhu s plynem, pročež je namístě závěr, že žalovaný bezdůvodně zadržuje věc ve vlastnictví žalobkyně (srov. přiměřeně § 71 odst. 1 a 8 energetického zákona), a tudíž je povinen jí tuto věc vydat, tedy postupovat způsobem specifikovaným v prvním výroku tohoto rozsudku.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 534 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po částce 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, zvýšená o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.